Trable mužů středního věku

Zářným příkladem takového muže je můj bratranec Aleš, zvaný Alda…Pokud bych měla mít bratra, pak bych chtěla, aby jím byl on. Brácha za všechny peníze.

 No a taky ho mám fakt ráda a troufám si říct, že stejně, jako by bráchou byl. O čtyři roky mladší než já, blonďák, je s ním legrace, no fakt bezva chlápek.

Alda má ženu Mirku, dospělá dvojčata Lukáše a Honzu a auto. Rodinu i auto pečlivě opatruje, stará se, aby se nikomu nic nestalo, aby se měli všichni dobře. Jelikož dbá i o zdraví svoje a svých nejbližších, zakoupil Alda celé rodině kola, autu pak nosič na střechu a naplánoval letní dovolenou pro sebe a ženu Mirku po horských stezkách rakouských.

Na cestu vyrazili brzo ráno. Všechno probíhalo jak má, dokud se Mirka u Budějovic nezeptala, jestli Alda nechce bonbón. Alda chtěl. Bonbón se skrýval v batohu. Bonbón ano, doklady od auta ne. Ty se nacházely v bundě, co visela doma na věšáku. Z vyrovnaného muže středního věku se rázem stal granát těsně před výbuchem. Mirka ho musela utěšovat, že to není zas tak zlý, mohla mu přece nabídnout bonbón až někde v Rakousku, no a koneckonců stejně se jí chce čurat, tak se doma aspoň vyčurá. Alda se při zpáteční cestě trochu uklidnil, ale stejně prý za to mohla Mirka. Kdyby nechtěla jet den před odjezdem nakoupit, tak by ty papíry byly v batohu a ne v bundě. Co byste chtěli, že jo. Za všechno může vždycky ženská.

Dovolená proběhla bez zádrhelů. Alda s Mirkou se šťastně vrátili, kola vynesli do předsíně, kde se už tísnila kola jejich dvojčat. Blížil se podzim, kola pořád doma překážela, i rozhodl se Alda, že je už uskladní na zimu v garáži. Jak si usmyslel, tak udělal. Kola bezpečně připevněná na nosiči, garáž nedaleko. Alda si tak spokojeně jede, myslí na kdovíco, zatočí volantem a prááásk! Urval kola i s nosičem…zapomněl, že je na té střeše má a zapomněl, že garáž je typizovaná, tudíž s vraty, nepočítajícími s koly na střeše…no a co myslíte, kdo za to mohl? No Mirka! Kdyby místo vaření večeře jela s Aldou, určitě by mu připomněla, aby kola před garáží sundal. Co byste chtěli, že jo…

Když vezl Alda kola ze servisu, kde je dali zase do původního stavu, jela Mirka do garáže pro jistotu s ním.

Kola byla spravená, bezpečně uložená. Jenom auto začalo tak trochu zlobit. Auto vlastně ani ne, ale centrální zamykání. Prostě se to auto občas samovolně zamklo, aniž by se kdokoli dotkl klíče. Alda se rozhodl, že problém bude řešit až po Dušičkách.

Brzo ráno před Dušičkami Alda vstal, odnosil připravené tašky včetně několika demižonů slivovice k autu. Naložil všechno pěkně úhledně dovnitř vozu, sundal si bundu, tu odložil na zadní sedadlo, nastartoval a povšiml si, že má špinavé boční okno. Vylezl, jal se čistit ty skvrny, bránící mu v rozhledu a jak tak trochu přitlačil, dveře klap a zámky cvak. Auto se samovolně zamklo…prekérní situace! Na barrandovském sídlišti, nastartované auto, naložené na dalekou cestu, taška s doklady, mobilem a nemalým finančním obnosem na předním sedadle, klíčky v zapalování, klíče od bytu v bundě, bunda v autě. Alda se orosil. Mirka v práci, oba kluci sice doma, ale spí, dům zamčený. Alda sprintoval ke vchodovým dveřím. Zoufale čekal, až někdo půjde do domu. Auto stálo kus za rohem mimo zorné pole, jen ho ukrást.

Konečně se Alda dočkal. Sousedka šla se psem. Ovšem jak víte, mladí muži mají tvrdé spaní a oba synové navíc spali v tom nejzadnějším pokoji, daleko předaleko od vchodových dveří. Otec těsně před infarktem zvonil jak o život. Po době, jež se zdála být nekonečnou, jeden z rozespalých synů opatrně otevřel.

„Co je? Nemáš klíče?“ nevhodně se otázal brunátného otce.

„Uhni!“ zařval Alda a vrhl se k šupleti, kde ležely náhradní klíče od auta.

Auto naštěstí nikdo neukradl. Alda se v práci celý den klepal. Když odpoledne naložil Mirku a vyrazili na Dušičky, vyčetl jí, že chodí tak brzo do práce. Kdyby šla jen o chvíli později a pomohla mu naložit auto, určitě by se tohle nestalo. Za všechno může ženská, to je přece jasný…

Když nám na Dušičkách Alda líčil svoje příhody, brečeli jsme smíchy a on taky. Všichni jsme se shodli, že by byla nejvíc škoda té dobré slivovice, kdyby mu někdo to auto ukradl. Co bychom na těch Dušičkách pili?