Prázdniny jedné blondýny II

Prázdniny se mají vychutnávat jako miska lesních jahod. Naplno vnímat chuť, barvu, vůni, protože všechno jednou končí. Miska je prázdná, prázdniny jsou za námi…

Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak krátký čas máme vyměřený, a jak rychle nám utíká. Prázdniny – to je jen pár týdnů v roce, a je jenom na nás, jak s nimi naložíme.

Protože bylo na můj vkus moc vedro, o to víc jsem se z každého výletu těšila domů do chládku a k Finnovi, jelikož účelem každé cesty je nejen poznávání a objevování, ale taky těšení se domů.

O prázdninách mě naučila kamarádka Oli péct kváskový chleba, a to je taky velká radost a těšení.

Mrkněte se na druhou polovinu mých letošních prázdnin:

Když je vedro, je nejlíp na horách. Vypravila jsem se na pár dnů do Harrachova a nebyla jsem sama. Hodně lidí napadlo uchýlit se do chladnějšího lůna hor.

Kdo nenavštíví v Kořenově – Příchovicích Museum a maják Járy Cimrmana, není obdivovatelem českého velikána, a to já teda jsem.

Když jsem se vrátila domů, měli jsme týdenní odstávku teplé vody, což Finnovi rozhodně nevadilo, na rozdíl ode mě. Proto jsem pilně navštěvovala pražská i mimopražská koupaliště.

Protože to mám na zříceninu hradu Jenštejn kousek, jela jsem tam na výlet

a taky kousek do zámeckého areálu ve Ctěnicích.

Finn na mě zatím trpělivě čekal...

... pak jsme spolu pekli chleba a Finn mi četl recept.

Jela jsem se mrknout do lázní Toušeň, ty mám taky kousek. Společnost mi dělala koza.

Abych jenom necourala mimo Prahu, jela jsem se podívat do Holešovické tržnice, kde jsem pár let nebyla. A řeknu vám, paráda! Je to úplně jiné místo. Dala jsem si kafe a zmrzku, koupila si kousek špeku a mrkla na konkurenční kváskové chleby.

Bylo načase balit na sborové soustředění. Kamarádům jsem namalovala kamínky.

Letošní soustředění bylo parádní. Bydleli jsme v krásném penzionu Holenský dvůr.

Ředitelem penzionu je kocourek Šunkoflek.

Nejradši mám pěší courání a popojíždění vlakem a toho jsem si v krásné jihočeské krajině užila. Nejdřív jsem to vzala pěšky do nejbližší vesničky a odtud vláčkem do Kardašovy Řečice.

Večer jsme se s pár kamarády vypravili do Týna nad Vltavou. Mají tam krásné lesní divadlo s otáčivým hledištěm. Představení bylo krásný – Erbenova Kytice ve slavné úpravě Jiřího Suchého a v podání divadelní společnosti Vltavan.

Navštívili jsme ještě Staňkov, Suchdol, Třeboň, Jindřichův Hradec – ten ve dne i v noci, Novou Bystřici, Soběslav, a taky jsme vyjeli kousek do Rakouska. Pár ilustračních fotek předkládám:

Soustředění skončilo... ještě jsem si vyfotila pole za penzionem a motýla...

Byla jsem pozvaná na grilování k našim sbormistrům. Mají chalupu v malé vesničce Skalice kousek od Litoměřic.

Kamínky, které jsem sbormistrům namalovala.

Finn si krátil čekání kvalitní četbou.

Vypravila jsem se na Karlštejn, jak jinak než vláčkem. Obávala jsem se množství turistů, ale naštěstí dala většina přednost pobytu u vody.

Finn už knížku dočetl a krátil si čekání spánkem

Do Dolních Počernic jsem jela autobusem. Mám to od domu kousek. V Dolních Počernicích mají krásný park, spoustu hospůdek, pivovar, rybník a je tam všeobecně moc hezky.

Vypravila jsem se do míst mého dětství – do České Třebové. Tam bydlela v části zvané Parník moje babička. Navštívila jsem svoje milované na místním hřbitově...

V tom růžovém domečku bydlela moje babička. Když jsem k ní jezdila, měl jinou barvu, dřevěné dveře i okna, ale jinak se zvenku moc nezměnil...

Prázdniny skončily... poslední prázdninový den jsem byla pozvaná ke kamarádce na grilování. Na dokumentační fotce je sladká část občerstvení:

Svým sborovým kamarádům jsem zase namalovala pár kamínků. Dostanou je na první zkoušce.

Prázdniny jsou za námi, ale mě ještě čeká pár dnů volna, než začnu pracovat v našem divadle. Už se těším, protože práce šlechtí, a to já potřebuju. A taky trochu peněz, abych mohla courat.