Ó, jak hluboko jsem klesla!

Tuhle jsem se prohrabovala skříní s úmyslem vyměnit si noční košilku; zalovila jsem až k samému dnu přihrádky a vytáhla jednu, kterou jsem nikdy neměla na sobě.

Byl to, jak si matně vzpomínám, vánoční dárek od bývalé tchýně, jehož stáří odhaduju tak bratru na čtvrt století.

Onen neobnošený kousek z mé garderoby měl tyrkysovou barvu, byl posetý srdíčky a byl, považte, z flanelu! Zamyšleně jsem na noční úbor zírala a pak si ho snesla o poschodí níž. Po osprchování jsem se do té parády nasoukala.

Košile měla malé sedýlko, lemované kraječkou, dlouhé rukávy na knoflíček, sahala mi k patám a slibovala velké teplo i pohodlí.

V noci jsem spala neklidným spánkem. Obracela jsem se z boku na bok, a pokud jsem přece jen chvílemi usnula, zdály se mi divoké sny. Byla jsem v jednom ohni.

Ráno jsem kritickým okem pohlédla do zrcadla. Ano, viděla jsem před sebou osobu neurčitého věku, oděnou do něčeho, co bych si normálně na sebe nevzala ani za zlaté tele. Flanelová noční košile! Pravda, nebyla růžová, neměla na sobě růžičky, ale stejně… hrůůůza! Já, která jsem se v mladých letech odívala na noc pouze do dívčího ruměnce, já, která se ve věku pozdějším oblékala do tričánek, já, která si myslela, že nikdy -  NIKDY - na sebe nevezmu flanelku  se sedýlkem a dlouhejma rukávama, stojím a mám na sobě tuhle babičkovskou parádu! Už mi jen chyběly na hlavě natáčky, aby obraz zkázy byl dokonalý.

Zastyděla jsem se, svlékla tyrkysový danajský dar bývalé tchýně a pevně se rozhodla po vyprání věnovat chudým.

Odpoledne jsem vyrazila do obchodního centra s jasným a jediným cílem; první normální noční košile bude moje! V jednom nejmenovaném obchodě jsem narazila na krásnou noční košilku vínové barvy, jemného materiálu, půvabného střihu a přijatelné ceny.

Ano, milé moje čtenářstvo, hned ten večer jsem navlékla novou krásnou noční košilku a moje sebevědomí doznalo výrazného zlepšení. Tu noc jsem spala klidně, ve snu jsem létala a ráno jsem se cítila odpočinutě. Ne že by na mě v zrcadle koukala nějaká krasavice, to ne. Koukala na mě celkem dobře vyspaná osoba v moc pěkné noční košilce.

A já vám tady slibuju, že nikdy neobleču flanelku! Ve skříni jsem naštěstí měla jen tu jednu, zahrabanou pod košilkami tričkového charakteru. A moje přesvědčení, že do postele nepatří ani natáčky ani flanelový spací úbor, je neměnné.