Klasika je už nebaví sena ty otravné pacoše dívat,nejradši by léčili jen přes telefon.

Něco podobného se mi stalo s prášky na TK. Prestarium nebo tak nějak se to jmenovalo a prý to bylo hypermoderní, jenže já se po tom rozklepal jak osika, že jsem si nebyl schopen donést hrnek s kafem, aniž bych ho vybryndal. Stačilo změnit prášek a bylo OK.

Užij si zpívánky, na srazu nám budeš chybět.

No vidíš, taky jsem ho brala, ale úplně jsem po něm omládla a kafe jsem nosila tak pěkně, že mě v kavárně prosili, abych k nim šla dělat servírku .

Zuzko, vykulhat kvapem z ordinace do čekárny, to mě dostalo, doslova jsem smíchy zavyla. Jinak parádní příhoda, já jsem zaplaťpámbu takovou reakci na léky nezažila, ale znám pár lidí, kteří ano a dalo dost práce, než se identifikovalo, že to dělají ty léky.

Já si pokaždé řeknu, že nežádoucí účinky nemá každý. Jo, i já jsem se pozvracela z antibiotik, po kterých zvrací jeden z deseti.

Já bych řekl, že 100 000 je málo, pač seš jedinečná Moc hezký, zábavný a poučný text, přepokládám, že jako ostatní finalisté se dostaneš díky titulce do širšího povědomí.

Už je tam!

Ty jsi jedna z miliónu.

Vašek

No prostě nejsi žádný šedivý průměr

Příběh dopadl dobře, ale zároveň je smutným mementem dnešní doby. Takže jenom čekám, až jednoho dne odešlu mail na zdravotní středisko: „Promiňte, zemřel jsem, sdělit telefonem jsem to už nestihl.“ Možná i dorazí odpověď: „Bereme na vědomí, pohřeb se uskuteční mailem tehdy a tehdy.“ A dost možná nebudu jeden ze sta tisíc, ale z několika milionů.

Ale abych nebyl zase jen negativistický, jak se mi podsouvá, přidám také jednu příhodu. Ještě jako dítko nevycválané jsem si zlomil klíční kost. Sympaticky se usmívající doktorka mi zafixovala obvazy ramena a pak mi řekla: „Teraz choď von a chvílu počkaj.“ Když chvíla trvala asi hodinu a půl a moje ruce dostávaly zhruba barvu podkladu pro obdélníček „Přidat blogera k oblíbeným“ (viz vpravo) nebo podkladu vlajky EU (hvězdičky jsem viděl jen já), jsem zaklepal na dveře ordinace a když doktorka vyhlédla, zmohl jsem se jen na „Nějak modrám.“ Vykulila oči a pak opět s neodolatelným úsměvem prohlásila: „Jaj? Tak to trocha povolíme.“ Rukou dodnes hýbu, jen při změnách počasí se celkem slušně srostlá kostička ozve.

Také jsem...1% z žen, které otěhotní po sterilizaci.:-) prostě exot.

Užij si zpívání v Polsku.🙂 a někdy naviděnou.

No,lekl jsem se, ne že ne

Sice nejsi neschopna, stara ani nemocna, ale zato hezky pises

Zuzanko, pěkně napsáno a hlavně budeš na šňůru koncertů plně fit a to je ta nejlepší zpráva.