...a to máme ještě kotníky, kyčle, ramena, lokty, zápěstí...a krční páteř, která může za všechno

Před 15 lety mi při relativně náhodném RTG kyčlí zjistili oboustranně III. stupeň. Na kolenních kloubech II.

Po krátkém zděšení jsem se rozhodl toto ignorovat. Zcela.

Mám za sebou několik cest do Santiaga. Pěšky, stovky kilometrů.

Denní ranní meditace.

Nic mě nebolí.

A teď, co s tím?

To je zázrak Tome, to asi to Santiago a nedělám si legraci. Po dvanácti letech v Itálii na zázraky opravdu věřím!!!

Inu, myslel jsem si to už tehdy, když jsem četl Váš předcházející článek kypící mladistvou vitalitou. Nemá cenu předstírat neutuchající kondici. Nemá to cenu a popravdě, je to zkušeným k neuvěření, ba k pousmání. Vím, o čem mluvím. Proti věku není léku. Snad jen psychoterapie uvědoměním si, že někteří vrstevníci jsou už mrtví, jiní odkázáni na ústav a další v takovém stavu, že každou konverzaci začínají otravným výčtem diagnóz. Ano, také mne mrzí, že jsem ve věku, když už toho mnoho nového nepoznám a pokud, bude to novinka k horšímu. Ale na rozdíl od skupiny mnohých vrstevníků žiju, jsem soběstačný, schopný pomoci i jiným, mám svoji smečku rodiny a společenství, reakční rychlost mám podle testů na úrovni třicetiletých a myslí mi to, jako by mi bylo o pár desítek let méně. A pořád žiju, pořád nejsem břemenem a jsem ještě použitelný a platný. Zatím. A uvědomuji si to a jsem s tím smířen. Co na tom, že ještě vloni jsem byl na závěrečném turnaji našeho klubu ragby pověřen slavnostním výkopem , který se povedl a byl krásný a efektní a letos už nic. No, byl jsem rád, protože letos už by to bylo asi "o rok" horší. A nakonec mne uklidnilo, že žádný slavnostní výkop letos nebyl. A vůbec mi nevadí, že mi tam několik desítek "klubových vnoučat" říká familiárně "dědo". Holt priority se časem mění a my to musíme akceptovat. Holt " když běh se změní v chůzi a chůze v krok sun krok" . Mnozí vrstevníci už takovou možnost nemají.

Máte pravdu...

Další členka do klubu, o kterém píše dole pan Šťastný. Jestli mohu poradit, co funguje u mne, tak je to přípravek Profi Chondro Forte, který se dá koupit právě u PRAGOMEDu od nějž citujete ve svém blogu (snad mi to administrace nesmázne pro nedovolenou reklamu). Já to beru už čtvrtým rokem a přestože občas kolena cítím, tak nedošlo k žádnému zásadnímu zhoršení. Ale není to žádná láce - měsíční kůra vyjde na tisícovku.

Paradoxně mi také pomáhají podpatky. Pan doktor mi totiž vysvětlil, že mám vrozeně nějak špatně postavené chrupavky, které se však díky podpatkům dostávají do lepší polohy a tolik se "neopotřebávají". Ale nejspíš to nebude univerzální rada.

V každém případě držím palce a přeji co nejvíce nachozených bezbolestných kilometrů.

Drž se, Zuzi. 😺

Tak jsem to dočetl a musím konstatovat, že jsi celkem zdravá holka, můj seznam neduhů a prášků by si číst nechtěla. Cholesterol mám naštěstí v pořádku. Nordické nemám na to abych chodil rychleji, to jenom předstírám. Mám je na to abych vůbec chodil.

Vašek

Zkuste pravidelně dokonalý vývar telecích kostí (přidávat do jídel) a suché teplo tj. každý večer zabalit na noc koleno/a do nahřátého polštářku. Vyzkoušeno, pomohlo tam, kde Chondro Super bylo na nic.

K tomu samozřejmě nepřetěžovat, mírně a často procvičovat bez zátěže, vyhýbat se průvanu. Držím palce.

Zuzko, chápu tě. Jsem taky jedna z těch, co zavírají oči před dlouhodobou bolestí, zatínám zuby a tvářím se, že to vlastně nic moc není. To rozchodím...

No uvidíme, co mi řekne ortoped, až si nějakého najdu.

Drž se, nenech se srazit tou artritidou na kolena.

Já bych ti doporučil lázně. Třeba Třeboň nebo Bohdaneč. Žena kvůli kyčelnímu kloubu absolvuje lázeňský pobyt už dlouhé roky a fakt to pomáhá. Špacír na Říp si propříště budeš muset odpustit. Nejde už dělat všechno

Viléme, lázně jsou sice super, ale veškeré našetřené finance mi spolkne léčba

Ahoj Zuzi, moc držím pěsti, ať to pomůže. Já po té padesátce taky furt něco, ale přesně jako ty, vždycky si řeknu, že může být hůř. Drž se!!!