S křížkem po funuse, nějak mi Tvůj blog v té záplavě článků o srpno 68 unikl, naštěstí mě na něj nasměroval Honza P. Super-karma

Dane, díky, tobě odpustím všechno!

Tak já nevím, kde jsem to žil, z mé třídy, ani ze sousedství nezmizel nikdo a neuvědomuji si, že by ani ze školy, do níž jsem chodil.

Tak to jste měl štěstí...relativně štěstí...

Zuzko, poznamenalo nás to skoro všechny. Moje kamarádka se nevrátila z Německa, už nikdy. A na rachot tanků na Vinohradské třídě také nelze zapomenout, bydleli jsme tehdy na Flóře.

Svět je malý - my bydleli v Jičínské 33. Místo na Vinohradské jsem ten rachot slyšela na dejvickém Kulaťáku, kde jsem v tu středu sloužila denní dvanáctku.

A co naděláš, nic.

krasne lidksy popsane.... dokazu si to i predtavit jak jste trpela ale dobre to dopadlo, nasly jste se vsechny tri !!! Sice pozde ale prece..!

To muselo být smutný...ještě žes měla kolem sebe tolik moudrých a láskyplných lidí, Zuzi...Tolika lidem zničili životy a tolika dětem dětství

...konec Pelíšků...

karma

jo...dodnes mám u toho filmu slzy v očích a husí kůži...

Bože, Zuzanko, to jste napsala nádherně. To je tedy síla

Zuzi, karma. Nějakým neblahým způspbem to tehdy zasáhlo nás všechny. Tedy skoro všechny, abych byl přesný