Je to lepší než chlast a sex!

Fakt! Včera jsem totiž navštívila mou neurologickou paní doktorku, a od té chvíle jsem v sedmém nebi.

On si prý člověk zvykne na všechno. Tak já jsem si zvykla, že mě bolí hlava a krček a zádíčka už vlastně furt. A že v noci nemůžu spát, že se budím bolestí. Ortopedický pan doktor mi před časem poradil, když bude nejhůř, abych zapila dva ibalginy svařeným vínem, a následně vlezla do postele.

  „Alkohol a prášky?“ podivila jsem se a pan doktor mi vysvětlil, že alkohol jak známo uvolňuje a ibalgin povoluje bolest. Výsledek je zaručený. No, když to říká pan doktor, tak na tom asi něco bude, jsem si pomyslela a ruče vyzkoušela. Pan doktor měl pravdu, jen se to teda nedalo praktikovat často.

Rada, která ještě nedávno fungovala, už nezabírala. Celý život jsem spala na boku, a najednou to nejde. Spím na zádech, jak v rakvi, a stejně je to houby platný. Já takovej spáč, a teď z toho spaní nic nemám.

Nedalo se nic dělat, musela jsem navštívit paní doktorku. Zakoupila jsem kytku tulipánů. Když jsem vstoupila do ordinace, pochopila jsem, že stejný nápad mělo přede mnou asi deset jiných vděčných pacientů. Paní doktorka je naštěstí bezva a tulipány jí udělaly radost.

Pak jsem se svěřila a dobře jsem udělala. Paní doktorka při vyšetření bolavého krčku použila levandulovou mast, a to bylo blaho…no a pak jsem dostala asi deset injekcí a hned to bylo lepší. Taky prášky, a to je jízda! Mám je brát ráno a večer čtrnáct dní a nesmím řídit motorová vozidla ani ovládat životu nebezpečné stroje.

„Za týden přijdete na kontrolu a na injekce,“ pravila paní doktorka a dodala: „to by vám do lázní mělo vydržet.“

Jupíí! Pojedu do lázní! Zase ze mě bude krasavice!

Od paní doktorky jsem kráčela lehkým krokem a vnímala jsem, že mě po dlouhých měsících skoro nic nebolí!

V noci jsem spala a ráno mě nebolela hlava ani krček! Navíc jsem byla celá radostná jak po dobrým sexu. Fakt! Odtančila jsem do zaměstnání, a tam mě humor trochu přešel. Zatímco jsem se flákala u paní doktorky, práce na mě pěkně počkala. Jala jsem se plnit své pracovní úkoly, a najednou koukám – usnula jsem! V jedné ruce myš, v druhé propisku, a spím jak dřevo! To bude náročných čtrnáct dní, než vyzobu prášky. Nesmím požívat alkoholické nápoje, ale to mi nevadí. Po těch prášcích jsem stejně tak trochu jak v rauši. Jak říkám; je to lepší než chlast! S tím sexem jsem se kapku unáhlila, ale chlastu se vzdám klíďo píďo…

 V dubnu teda budu muset do tunelu, aby mi mrkli do hlavy, ale toho se nebojím. Tam toho moc k nalezení nebude.