Jak žít a nezbláznit se nejen teď, ale furt

Práce nejen šlechtí, ale taky pomáhá leccos vydržet. Ovšem má to jednu podmínku; musí to být práce, která baví a která má smysl, to dá rozum.  

Celý život jsem makala ve prospěch lidstva a bavilo mě to. Měla jsem kliku, že práce mi byla nejen výdělkem, ale i zábavou, prakticky koníčkem. Koho by taky nebavilo malovat pozadí? Koho by nenaplňovala vrchovatou měrou práce v grafickém centru v televizním zpravodajství? Komu by se nelíbila práce ve scénickém provozu hned na několika zajímavých postech? A konečně, ukažte mi toho smělce, který by ohrnoval nos nad prací v kolektivu pořadu Sama doma! Tam všude jsem pracovala a všude se mi líbilo.

Svůj díl práce pro lidstvo jsem završila ročním zkoumáním televizní historie a tím jsem učinila zadost práci pro lidstvo.

Dnes dělám radost prací sama sobě. A to mě hodně baví, obzvlášť když je všechno zavřené a nikam nemůžu jezdit, protože to mě teda taky dost baví, někde se courat.

Abych mohla nejen vymýšlet, ale taky aktivně makat na rekonstrukci a zařizování bytu, zakoupila jsem si metr, pravítko, čtverečkovanej papír a hlavně aku šroubovák. Skoro rok jsem si vymýšlela a pak to nastalo. Nejdřív přišli odborníci, co mi odborně vyklidili byt, pak nastoupila rekonstrukční firma a pak jsem přišla na řadu já. A už to lítalo! Nejvíc ovšem peníze, ovšem s rozmyslem, protože můj účet není bezedný, je malý, rozhodně menší, než bych potřebovala.

Na kuchyni jsem měla limit, a ten se mi povedlo splnit v jednom nejmenovaném švédském řetězci. Původně jsem se ve svých snech rozmáchla mnohem víc, ovšem to bych měla jen kuchyň a už by mi nezbylo ani na kafe. Švédi jsou všestranní a můžete si u nich vymyslet kuchyni v jakékoliv cenové relaci.

Stůl mi věnoval syn Jakub, židle byly v akci o polovinu levnější v jiném švédském řetězci, stejně tak pohovka – tu jsem koupila o padesát procent levněji, než stála týden předtím, postel i matrace s roštem byly taky o polovinu levnější. Jen jsem si ty akce musela hlídat, protože trvaly vždycky jen pár dní, a pak se původní ceny zase vrátily. Řeknu vám, je to docela adrenalin, ale rozhodně se vyplatí.

Knihovny mi sešrouboval kamarád. Jejich sestavení není složité, ale jsou na mě těžké. Kuchyň pak odborník největší a nejzkušenější.

Moje chvíle nastala při montáži menších kousků. Šatny, věšáků, skříněk, poliček. Na tomto místě se musím přiznat k jednomu nešvaru. Moje začátečnická šroubovací pokora se postupně měnila v nezdravé sebevědomí, a to byla chyba! Když jsem si myslela, že jsem už montážníkem světové úrovně, vždycky se něco stalo. Tu jsem špatně přečetla návod, tu jsem zašroubovala šroubek nakřivo. Občas musel přispěchat na pomoc zkušenější montér, občas jsem své smontované dílo musela rozložit a znovu správně smontovat. Pýcha se nevyplácí!

Dnes, kdy píšu tyto řádky, jsem se zařízením de facto hotová. V předsíni mi montuje zkušený truhlář skříň ve zdi a to je na dlouhou dobu poslední vybavení. Peníze došly.

Knihovny zatím zejí prázdnotou; chybí mi moje knihy, křesílka, stolek a obrazy po rodičích, starý šicí stroj po babičce a pár osobních maličkostí. Ty jsou ještě pořád v mém bývalém domě, který už patří panu Zajícovi, a ten dělá drahoty s jejich vydáním. Prý až skončí nouzový stav a covid…

Teď vás provedu nejen slovem, ale i obrazem. Nejdřív moje růžová pracovní  souprava:

V obýváku jsem měla pár týdnů dílnu a tam jsem montovala

prádelník

šatnu

věšák

postel

koupelnovou skříňku

kuchyňskou polici

pracovní stůl

kuchyňské židle

taky jsem mezi montováním vařila a pekla

a taky to pak snědla

a občas mě ta práce i bolela...

Orchidej je od mé Terezky. Jestli se vám zdá, že je ústřední topení hnusný, tak to se vám nezdá. Dostane bílý nátěr, až se přestane topit.

Tahle vestavěná skříň není mým montérským majstrštykem, jen jsem si ji jako všechno vymyslela, a šikovný odborník vytvořil a smontoval. Je to poslední kousek; došly mi finance, tak teď začnu šetřit.

A od příštího týdne mi byt bude zdobit a devastovat tenhle krásnej kocourek Finn...

foto S. Pirklová