Také nevím čím to je. Každé ráno z auta volám kamarádce, je mi blbě, do práce se mi nechce, všichni mě tam budou opět děsně lézt na nervy, ale jakmile vkročím do jámy lvové, kamarádka už slyší jenom švitoření: Ahoj, jak se máš, kdo je tady dneska? apod. Opravdu mi před chvílí bylo zle, a najednou to spadlo. Naštěstí nic těžkého nezvedám, ale už "poletuju", jako kdyby mi bylo dvacet. Strkám do nenažraných strojů peníze, řeším problémy s platbou, problémy, problémy, problémy... A potom po osmi hodinách doma padnu a divím se, jak jsem ten nápor mohla zvládnout.

Pěkný blog. Taky zrovna pracuju (vždycky se nechám ukecat) tahám těžký hrnce, zkrátka se snažím dělat jako zamlada, ale potom ten krušný večer!!! Ale ráno zase nanovo a když nasaju tu pracovní atmosféru, bolesti přejdou. Hlavně v kolektivu

Zuzi, to je skvělý blog!!! Je fakt, že v mezní situaci člověk uzvedne, co by jinak nedokázal. Vzpomínám, jak kdysi tatínek nebyl spokojený s tím, jak mu pubertální brácha pomáhá stěhovat mrazák. A to víš, jak se v tom věku kluci umí na nějakou výtku zatvářit. No a brácha se zatvářil... táta popadl ten šíleně těžký mrazák úplně sám a posadil ho na místo. Dodnes ani on sám neví, jak je možné, že to dokázal .

A Zuzi, kamarádku okamžitě vypreparovat ze života, s takovou nejít ani na kafe.

Hlavně tě to baví, to pak jde stranou leccos. A kamarádka, no to nebylo fér. Asi by to už byla jenom známá.

Hezký blog Zuzko. Mě zlobí páteř od 26. Snažím se jak se dá, ale už se vyvaruji zvedat těžké břemena. Toto bych nezvládla, tak opatrně holka.

Taky mám problémy s páteří od mládí... a když jsem včera viděla tu bednu s botama, nevěřila jsem, že jsem ji mohla z té police sundat

Jen trénuj Drahá, s bednami, například. Ženou se na nás neuvěřitelné věci.

A komu těžko na cvičišti, tomu lehce ( a s úsměvem) v bojí nejlítějším.

Ale stejně jsi o tom nemusela psát, že zvládneme daleko víc než se myslí, tedy pokud se vůbec myslí

Přiznávám, že ti moc nerozumím

U mě Zátopkovo - když nemůžeš tak přidej, už nějak nefunguje.

Cesty pravidelných pochůzek jsou čím dál víc delší, ale bojuju i když stáří není nic moc.

Stáří je jen pro odvážný

Zuzi, přesně tak to je, když je opravdu potřeba, člověk zvládne i nezvládnutelné. A ze slov své takzvané kamarádky si nedělej hlavu, spíš přehodnoť své kamarádství vůči ní, protože tohle se opravdovým kamarádům neříká. Zvlášť, když to ani není pravda.

To já si vždycky říkám, už se za mě do systému nasypalo dost, něco si snad vybrat můžu.