Jak jsem se obětovala pro blaho (televizního) lidstva

Já mám těžkej život, vám povím, obzvlášť pak v tomhle období. Pan Zajíc je nimrod, a jako takový zásobuje několik svých mrazáků zvěřinou nejvíc právě teď.

V jiných domácnostech se pilně uklízí, peče, zdobí perníčky, jen u nás to vypadá jako na jatkách. Jako tenhle týden.  Přivlekl domů divočáka se vším všudy. Naštěstí po mně nechce, abych ho stahovala, vyvrhovala a porcovala. Mě potřebuje k pomocným pracím, jako je mytí nádobí, pytlíkování a popisování těch pytlíků. Letos to zvládl skoro beze mě, jen s pomocí bratrstva kočičí pracky. Na mě zbyl jen ten kýbl a hadr a škopek s nádobím, abych zlikvidovala ty krvavé orgie. Taky jsem byla pověřena důležitým úkolem. Odnést kus divočáka k sobě do kanceláře a narvat ho do mrazáku v lednici. Jelikož je moje služební lednice malá a mrazáček jako dlaň, dostala jsem pokyn přivléct loňského divočáka, co tam chudák už rok mrznul. Takže jsem ráno vlekla tašku s masem a modlila se, abych si v autobusu sedla.

V práci bylo pusto. Skoro všechny zodpovědné kolegyně si vzaly při pátku dovolenou a pekly. Jen já jsem pilně pracovala, jelikož mě po obědě čekala jiná šichta. Výzva! Řady kostymérek totiž povážlivě prořídly, neb na ně zaútočily choroby. Šest jich ulehlo a to je teda dost. Kostýmní výtvarnice pořadu Sama doma vybrala v obchodech kvanta oděvů, doplňků a bot pro Ester Janečkovou a nebylo osoby, která by tu hromadu zaplatila a odvezla na hory Kavčí. Ano, hádáte správně; já jsem byla ta jediná osoba. Jednak mám laskavé srdéčko a jednak jsem netušila, do čeho jdu. Prostě jsem odpoledne opustila svou milou klidnou kancelář, sbalila tašku napůl rozmrzlého loňského kance a vyrazila s řidičem do víru velkoměsta. Byla jsem vysazena před Paladiem s pytlem peněz a dlouhým seznamem obchodů vesměs pro mě neznámých. Už jen je najít pro mě byl tvrdý oříšek. V Paladiu jsem byla jen jednou na záchodě, jinak by mě tam nikdo nedostal, zvlášť pak v období adventu. Nalezla jsem první butik. Výborně! Nebude to tak složitý, jsem dobrá, chválila jsem se. Předčasně.

  „Dobrý den, mám tu prosím zaplatit a vyzvednout dva topy a dva šperky,“ koukala jsem střídavě do seznamu a na prodavačku v kase, „na jméno Krčmářová.“

Prodavačka se zanořila do regálu za sebou, chvíli se v něm hrabala a pak zavrtěla hlavou.

  „Nic tu nemáme.“

  „No, já tu mám napsáno, že zde mám vyzvednout dva topy a dva šperky a je to pro Ester Janečkovou ze Sama doma.“

Nic. Nic takového v regálu nebylo.  S ochotnou prodavačkou jsme prošly celý rozlehlý dvoupatrový obchod a posbíraly všechny ostatní prodavačky. Všechny vrtěly hlavou. Zoufala jsem si. Seznam byl dlouhý a hned v prvním krámu ty zatracený topy a šperky prostě nejsou. Vtom se vynořila poslední prodavačka odkudsi ze zákulisí a to byla moje spása. Ta si pamatovala kostýmní výtvarnici i Ester Janečkovou a nalezla hledané zboží. Jenže nebylo na jméno Krčmářová, ale na jméno zcela jiné. Půjčila jsem si tužku a to jiné jméno jsem si hned napsala. S kostýmní výtvarnicí prostě vybírala náhradní asistentka za nemocnou kolegyni…

Pak jsem hledala další a další luxusní butiky, kterým se normálně vyhýbám obloukem. Byla jsem zpocená, teklo mi z očí i z nosu, bolely mě nohy, chtělo se mi na záchod, byla jsem ověšená taškami se zvučnými logy a v kabelce měla hromadu paragonů.

   Měla jsem toho plný zuby. Posledním kouskem byly kozačky, co sahají někam do půlky stehen a mají podpatky dvacet čísel a které se nacházely mimo Paladium až u Václaváku. Uf... Odvlekla jsem všechno na smluvené místo a zavolala řidiče. Stála jsem v houfu prodavaček z Paladia, co tam pokuřovaly a telefonovaly a strachovala se o svoje těžce nalezené poklady.

Když řidič dorazil, nacpala jsem mu to do auta a výměnou si vzala kance. Trochu z něj kapalo, ale mně to bylo jedno. Prchala jsem z centra do klidu naší vesnice a přísahala jsem si, že i kdybych byla tou poslední zdravou pracovnicí ve scénice, nehnu se z kanceláře a nikdo mě na nákupy kostýmů nedostane.

Těm, co sledují pořad Sama doma, vzkazuju, aby pečlivě sledovali outfity Ester Janečkové. Beze mě by holka byla nahatá.

Na závěr chci světu poslat důležité hlášení: Milí moji příbuzní, přátelé, kamarádi! Letos se na vás Ježíšek vykašle, letos už mě nikdo do obchodu nedostane! Co nenakoupím u Vietnamců u nás na vsi, to nebude. Místo kapra bude kančí. Toho máme plnej mrazák.