Host třetí den smrdí

Život na vsi je v období podzimních a zimních měsíců těžký. Není to žádná sranda jezdit ve tmě tmoucí ráno za obživou a vracet se do vsi bez řádného osvětlení a s rozkopanými chodníky.

Než ovšem dorazíte ráno tam a večer zpátky, musíte absolvovat trudnou cestu narvaným příměstským busem po zacpaných silnicích. Nic pro křehké bytosti.

Já jsem naštěstí léty zocelená, leč někdy toho mám plný zuby, to mi věřte.

Jako minulý týden: zcela znavená jsem konečně stanula přede dveřmi našeho baráčku. Otevřu, propletu se mezi domácími mazlíčky a strnu. V baráčku je zima větší než obvykle! No jo, kotel. Náš elektrokotel, co je údajně prakticky bezporuchový a co ho každoročně několikrát za sezónu křísíme, se zase ráčil vypnout.

Zvířátka musí počkat, i když mi dávají velmi důrazně najevo, že mají strašnej hlad, co se nedá vydržet. Zima jim nevadí, mají zimní kožíšky, ale já, ač Zajícová, kožíšku nemám, a tudíž musím zprovoznit kotel.

Za léta soužití s naším kotlíkem vím, co mu musím dodat. Vodu, aby se mu zvedl tlak a udělalo se mu líp natolik, že bude zase chvíli hřát.

Kotel po dodání několika mililitrů vody naskočil a s nespokojeným klepáním se rozběhl. V papírech má sice napsáno, že jeho chod je naprosto bezporuchový a zcela nehlučný, ale znáte to. Když chceš prodat, pěj jen chválu.

Teplota konečně vystoupala na našich obvyklých 19 stupňů v obýváku, v ostatních prostorách na běžných 17 stupňů a já naložila hladovcům plné misky.

Pak jsem se věnovala obvyklým činnostem – mytí nádobí po panu Zajícovi, mytí misek po našich zvířátkách, vaření kafe, pečení štrúdlu, dušení masa. Jak tak šukám po světnici, pardon, po kuchyni, furt jsem musela překračovat naši Sisinku, která se rozložila na podlaze. Koukala pod pračku, pod lednici, pod skříňky a nehodlala uhnout. Když se k Sisince přidal i Monty, zpozorněla jsem. Zalehla jsem vedle nich jako voják do zákopu a koukala taky. Nic. I vzala jsem dlouhé pravítko a šmrdlala pod spotřebiči. Nic. Jenom malý pavouček se tam motal.

Kočky si ustlaly na podlaze, packy složené pěkně pod sebou. Doufala jsem, že se jenom chladí, když mají ty zimní kožíšky.

Za tři dny jsem ze skříňky vedle pračky chtěla vylovit sáček na svačinu pro pana Zajíce. Do nosu mě udeřil jakýsi podezřelý puch. A vzápětí jsem spatřila myš! Myšku ne živou, myšku zcela chcíplou. V sáčcích na svačinu! No jo! Důvod kočičí pozornosti před třemi dny! Tahle skutečnost mě donutila vyklidit a vycídit skříňku. Jen nevím, jestli se ta hloupá myška přišla k nám do baráčku schovat před zimou, nebo jestli utekla některému z našich lovců, když mi ji přinesl jako pozornost. Každopádně začala zima a zima na vsi, to není nic pro cimprlíny.

Musím končit. Jdu se podívat do kuchyně. Sisinka s Montíkem zase leží na podlaze a koukají pod pračku…