Paní Zuzano, je to boží....nebo hustý, jak říkají mladí. Přečetla jsem si vaši povídku v těch semifinálových a slušelo by jí finále.

Můj dědeček byl novinář a bohužel byl za války zavřený a pak v koncentračním táboře. Když se vrátil, vážil 38 kilo. Nikdy nám o tom nevyprávěl...

Pište dál

Moc pěkné

Vzpomínky na budoucnost. Rychle jsme zapomněli na pány v černých autech, ba co víc, opět jim svěřujeme moc a necháváme je ovlivňovat naše životy.

Paní Zuzano, to je  nádherně čtivé a neuvěřitelně smutné. Takové příběhy by měly číst nejen děti, ale i dospělí, aby si každý uvědomil, co se stane, když někomu zachutná moc a následně se mu vymkne z rukou.

děkuju...

Hezká pohádka.

...to není, bohužel, pohádka. František byl můj dědeček. Ze statku ve vesnici Okarec ho odvezli, odsoudili a zemřel v kriminálu v prosinci 1950 ve věku 57 let. Profesor František Loubal...

Zuzko, moc pěkný.,