- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zajímavá informace a samozřejmě krásné fotografie
jo... to jsem byla malinko mladší
Tyjo, to jsem vůbec netušila, děkuji, Zuzi. A krásný fotečky
Tak tuhle story slyším poprvé, asi tu žloutenku u nás nikdo neměl.
Krásný fotky... Já si na tu žloutenku nepamatuju asi proto, že jí nikdo z nás nechytil, byl to predposledni rok urputného budování domku :-)
Tvojí bezva rodiče, já vím...
nepamatuješ, protože se o tom nepsalo. Ale 40 tisíc nakažených, to není málo...
Vzpomínám si, že v roce 1979 bylo hodně žloutenky! Ale o tři čtyři rok dříve proběhla tato nemoc i v naší školní třídě. Dva žáci zůstali doma v karanténě. Pamatuji si, jak jsme měli ve třídě lavor s dezinfekcí a v něm si všichni povinně myli ruce. Samozřejmě to pro nás puberťáky byla ohromná sranda, jako všechno tehdy. Nevím, jestli si dnešní děcka dělají srandu například z těch roušek; to jsem si jen vzpomněla, kolik veselí jsme zažili, když jsme si v hodinách civilní obrany měřili obličeje a zkoušeli plynové masky. Tehdy hodně smíchu, ale dnes je to spíše k breku, protože kdyby k něčemu přišlo, k chemickému či biologickému útoku, jsme všichni vyřízení - to korona je proti takové hrozbě úplné nic. Omlouvám se za odbočení.
Žloutenka holt měla smůlu, neměla ten dnešní marketing.
Ale, teď vážně, matně si pamatuju, že veřejně mluvit o nějaké epidemii byl tehdy málem protistátní zločin. Tobě karma
Ještě že jsem nikdy nejedla ovocné nanuky ... a raději ani nezačnu.
asi už mají exkrementy rezistentní na pasterizaci
Jj, tu jahodovou epidemii pamatuju. V Praze to řešil kdekdo.
Ale menší lokální epidemie žloutenky typu A v té době bývaly běžné.
výrazně si mi rozšířila obzory, pač ten žloutenkový příběh neznám. By mě teda zajímalo, když jsem měl žloutenku s celou třídou cca v roce 1965, jestli jsme byli čuňata nebo spřátelení soudruzi taky někde něco revolučně hnojili. O salmonele na vojně ani nemluvě
no jak píšu, moc se o tom tehdy nesmělo psát, ani mluvit, kdyby táta neměl z oddělení udělaný infekční, taky bych si to nevybavila. Na žloutenku se sice asi neumíralo, ale následky byly buď dlouhodobě, nebo celoživotní