Doba roušková končí, nastává doba respirátorová

Stejně jako každý správný občan mám i já zhruba třicet látkových roušek. Přijdu domů, sundám roušku, vyperu, pověsím, přestože jich mám tolik.

Tak jasně, za rok se to nastřádá. Mám roušky vlastnoručně šité, kupované i darované. Jednovrstvé letní, dvouvrstvé univerzální, dokonce i třívrstvé nenositelné. Různobarevné, pruhované, puntíkované, s kytičkama, elegantní černé i bílé.

Naskládala jsem je všechny do krabice kromě jedné. Tu jsem si nasadila a šla do ulic zakoupit respirátory. V lednu nabádal ministr zdravotnictví hlava pomazaná nevykupovat respirátory do zásoby, prý budou mnohem levnější, prý dohodnou pevné ceny, aby je mohl nosit i chudý lid. Pevné ceny dohodnuté nejsou, zato jsou vykoupené respirátory, jak jsem se přesvědčila.

Všude jsem narazila na cedule – respirátory nejsou. V jedné nejmenované lékárně ceduli neměli. I zaradovala jsem se a odvážně vstoupila. Odvaha z mé strany byla namístě, protože lékárnice měla pod bradou látkovou roušku a měla ji tam po celou dobu konverzace. Lámanou češtinou mi sdělila, že respirátory nejsou, pouze jednorázové roušky volně ložené a nezabalené v krabici na pultě.

Obrátila jsem se na internet. Tam respirátory jsou, ovšem ceny značně odlišné. Já jsem rentiérka a svou rentu můžu částečně do respirátorů investovat. Ale co taková čtyřčlenná rodina, kde oba rodiče kvůli situaci nemůžou pracovat? Mohli by se odstěhovat do Rakouska, kdyby mohli, tam by je koupě respirátorů nezruinovala.

Objednala jsem si dvacet respirátorů a jsem v očekávání. Doma jsem si zkusila nasadit dvě jednorázovky. Když se nehnu, můžu dejchat. Když se hnu, dejchat nemůžu. Navíc mám odřenou kůži pod očima; to víte, cimprlich blondýna.   

Když se mi to nelíbí, můžu sedět doma, to dá rozum. Aspoň tak si to páni nahoře zřejmě představují.  

Abychom si rozuměli; já chápu, že je nezbytné se chránit, není doba na rebelii a falešný hrdinství. Mně jen strašně vadí způsob, jakým to vláda dělá. Ten chaos, pohrdání lidmi, kšeftování, nedodržování zákazů z jejich strany. Nemáme žádný vzor, nemáme charismatického vůdce.

Něco nařídí a jsou první, co to nedodrží.

A nejhorší podle mě je, že nikdo neřeší ty megatuny odpadu z respirátorů a roušek.

Už rok se v tom hrabeme a je to čím dál horší v té naší české kotlině…