Zuzano, 

Dane

Mimochodem to vodění za ruku je hodně symbolické. Vždycky když někoho vidím jít po ulici, držíc se za ruce, jde z těch lidí cítit neuvěřitelná energie.

Já sama jsem to nikdy moc nemusela, ale pak přišel můj muž, chytl mě za ruku a já pocítila tu nekonečnou energii radosti a štěstí.

Martino, přesně

krasny, krasny, krasny, Zuzo

Díky díky, Máro

Pěkné, dušičkově vyladěné milé čtení.

Já vzpomínám na Tvoji maminku ovšem jasně a jednoznačně ve spojitosti s těmi úžasnými jahodovými knedlíky, sypanými krouhanými lístkovými oříšky.

Otce si pamatuji, jak nás vezl k nějakému rybníku se koupat.

Byl to milý a velmi kulturní decentní člověk.

Jo a tu grafiku od Jiřincové, co jsi měla určitě od něj, kde plachetnice loví sítěmi na moři a právě ulovila červené, tlukoucí srdce, tu Ti můžu vrátit (když jsi mne neulovila...)

Můžu Ti jí nechat v divadle, abys nemusela toho strašnýho člověka potkat...

Měj se

DONALD

Krásné vzpomínání

Díky

Covid, viróry, dušičkový čas a dušičkové počasí. Nejlíp zalézt domů a zapálit svíčky.

To dělám

Početla jsem si.

A moc hezké fotky.

Dík

Díky za krásný blog, dneska od rána myslím na tátu, i po těch dlouhých letech, jako bych s ním mluvil včera....

Mně se často o rodičích i zdá...

Hezky a srozumitlně se to četlo a prohlíželo. Mimo jiné mě zaujako, jak se rodiče vodili za ruku

Táta byl velkej vodič