Paní Zajícová,
díky za připomínku mého mládí. Po VŠ jsem nastoupil jako technik do ČST. Působil jsem sice ve všech studiích, ale shodou okolností jsem měl kancelář na Kavčích horách u rampy vedle zámečnické dílny. Tam začínala chodba obklopená řadou řemeslníků či mnohdy spíše kumštýřů, kteří vytvářeli pomůcky nezbytné k hladkému chodu té fabriky na iluze, kašérna, truhlárna stavba a ovšem i ta malírna, přes kterou jsem skoro denně chodil na pracoviště s televizní technikou, nebo jen na gáblík do jídelny. Takže jsem vás tam nepochybně musel vidět, ale přiznám se, že tady mně paměť zklamala. Vybavuji si ty vysavače zavěšené na boku, kterými se stříkaly kulisy, nebo malíře pozadí, který podle pohlednice vykouzlil několikametrovou iluzi vesnice i s tím kostelíčkem.
Tak to bylo i s ostatním. I když spousta rekvizit byla reálná, vytažená z fundusů či odněkud zapůjčená, tak je prakticky vždy provázely "podfuky" stvořené šikovnými řemeslníky. Je skoro neuvěřitelné kolik naprosto hodnověrných předmětů bylo vyfouknuto z folií, vyřezáno polystyrénu, odlito ze sádry a pak patřičně pomalováno. Tyto předměty měly většinou jepičí život, zahrály si pár natáčecích dnů a pak většinou skončily v odpadu. Obdobně jako ty vaše malůvky na pozadí či podlaze, posloužily a příští týden byly bezohledně přemalovány, aby je nahradil něco jiného. Jen těch 5 studií v hlavním objektu na Kavkách toho jako nenasytný bumbrdlíček spořádalo spoustu.
A aby bylo jasno, ti řemeslníci dokázali vyrobit v případě potřeby i zcela realné, normálně použitelné předměty. Třeba krejčové či vlásenkářky by mohly působit i v těch nejlepších salonech,
.
