Mám ráda svou práci. Nebo alespoň její části. Baví mě ty okamžiky, kdy se ze shrbené kancelářské myšpulíny za monitorem a klávesnicí může stát na pár hodin až dnů objevitel nového a zatím nepopsaného dialektu. Něco jako ta kočka z Lovců pokladů, akorát, že já mám větší oči. Ha! Nebo jako Daniel Jackson ze Star Gate, ten má super práci.
Leží přede mnou nová složka na přeložení. Zcela neeticky se podívám na konec příběhu. Hledám, ze kterého koutku světa se to ke mně dostalo, název vydavatelské země mi poskytne první důležitou stopu. Ani s tak jednoduchým jazykem jakým je angličtina to není jednoduché. Nikde ji totiž nepoužívají stejně. Většina lidí jsou, byť i nevědomky, silní patrioti a cizí jazyk používají podle svého. Ať už výslovnost, stavbu věty nebo i celá slova.
Á, Německo. Ti bývají nejvtipnější, ale zároveň ve mně vyvolávají největší chuť na realizaci dramatické scénky, ve které hraje hlavní roli hlava autora textu a učebnice angličtiny. Autorova hlava a učebnice angličtiny do sebe v pravidelných intervalech narážejí. Kolem létají nadávky, výkřiky bolesti, stránky učebnice, pot. Ve chvíli, kdy hlava vykřikne: „Již dost! Já se polepším, meine liebe!“ musí autor stokrát zopakovat větu: “I will never ever use german grammar in english text again.“ Učebnice si oddechne, posbírá své rozčepýřené stránky a uloží se na své místo. Jak prosté, ale jak účinné! Německý autor si potřebuje zanadávat, ale neví jaká slova použít, jelikož je ze zážitku s učebnicí zcela mimo sebe, tak raději mlčí.
Proč jsou němci psané anglické texty často zralé na zápis nového jazyka? Stavba vět bývá často pěkné německá, slovesa na konec. Pokud se němec dostane angličtine do úzkých, nebo se jen zamyslí a píše, rázem si musíme na slovesa počkat až na závěr, nevadí, času dost.
To není vše. Podezřívám německy mluvící obyvatelstvo z jakési záhadné neobliby malých a krátkých věcí. Neznám osobně žádného němce natolik dobře, abych se ho mohla zeptat: „Hej, Fritzku, vy máte nějaké trauma z malých a krátkých věcí?“ Ale při pohledu na tupláky, velikost řízků a délku slov to asi nebude bezdůvodné. Pokud pro výraz existuje jasné, známé a relativně krátké slovo, můžete si být jistí, že ho němec nepoužije, ale najde si slovo minimálně jednou tak dlouhé, ideálně sousloví, které se pro výraz nepoužívá, ani tak proto, že by bylo dlouhé, ale hlavně proto, že je mnohovýznamové. Ještě jste se neztratili?
Takže pokud máte před sebou zvláštně znějící anglický text a zjistíte, že jeho původem je země německá, postupujte jako já.
Najděte ve větě dlouhá, neznámá a divně znějící slova a pokuste se odhalit jejich pravý význam nebo nalézt jeho používanější a kratší verzi, které rozumíte. Zpravidla bývá jeho význam zcela nečekaný. Pak začíná skládačka. Přeskupte slova ve větě tak, aby vám vznikla smysluplně znějící anglická věta (míra smysluplnosti se může měnit i v závislosti na tématu textu), tu pak přeložte jako jinou normální anglickou větu. Že nemůžete nalézt význam? Inu, ne každý text má nějaký hlubší smysl, za to vy nemůžete. Že máte několik možností jak poskládat ze slov smysluplnou větu? Tak si můžete vybrat. Buď si vyberete význam, na který máte největší náladu nebo postupujte podle toho, jak by měl text vyznít jako celek. Nemáte na to nervy? Pak běžte zrealizovat onu dramatickou scénku s autorovou hlavou a učebnicí angličtiny.
Pokud tohle bude číst někdo z týmu SG1 putující na cizí planety, pak ano, ráda se k vám připojím a pomohu vám s luštěním cizích jazyků po boku doktora Jacksona.
Jo, ale příští tejden nemůžu.
