Pracuju hlavou. Přes den ve svojí práci a večer znova pro jinou práci. Obojí funguje podobně. Sedim, hrbim se, pololežim u počítače přemejšlim a ťukám.
Doma je to samozřejmě lepší, protože si můžu po třicátý pustit tu samou písničku, protože se mi u tý basový linky dobře myslí a nikoho tim nepohoršim. Můžu si udělat devátý espresso, aniž by na mě někdo nechápavě koukal. Můžu pro rozptýlení a zapojení jinejch neutronů (neuron s obsahem talentu) vzít Čendu (to je kytara) nebo Matyldu (ukulele), drnkat a po dvacátý zpívát wééér iz maj mááájnd, in d wotr, sý it swimiiing, a představovat si jak stojim na pódiu, z jedný strany Brian Molko, z druhý Frank Black, a oba mi dávaj uznalý pokývnutí hlavou, v první řadě stojí Travis Barker a.. No, nebudu vám tu rozepisovat svoje hudební a jiný fantazie.
Někdy je ale hlava tak unavená a zároveň díky tomu jedenáctýmu šálku tý výborný čerstvě upražený kávy z Cuby neschopná odpočinku, že začne vymejšlet blbosti. Souboj Conversky se Supermanem proti Conversce s Batmanem skončil ponižující porážkou supermana poté, co se Batman zaměřil na jeho krátké tkaničky a jedním tahem je rozvázal.
Pokus o vytvoření duhově barevného alkoholického nápoje z vodky a duhově barevných bonbónů. Zjištění, že čtvrtka melounu obsahuje 126 zrníček, zatímco průměrná kulička vína obsahuje zrníčka dvě a jejich počet na průměrném hroznu je 56.
To byly všechno hrozně hezký a přínosný věci, ale jak praví klasik „výš, jen výš, tam já mířím!“. Rozhodla jsem se udělat si espresso z nejoblíbenější český kávy, co voní tak hezky, Jihlavanky. Možná se vám bude zdát trochu přehnaný jít ve tři v noci půl hodiny do obchodu, co má otevřeno nonstop, pro jeden malý pytlík kafe a pak zase zpátky, ale vědě se musí přinášet oběti!
Tak máme 31.5. 03:15 (ne, nezemřeš, neboj!). otevírám sáček a to, co cejtim není tak hrozný, jasně, je to vyčáchlý, takže se ty pachy tak nějak rozetřou do něčeho, co sice nevoní hezky, ale ani to ten noc nijak zvlášť neuráží. Hrubost mletí teda není úplně ideální na espresso, ale už to sypu do páky a utlačuju. Těch 30ml, co maj týct 25 vteřin mi vzhledem k hrubosti nateče asi za 9, což jsem po prvním přivonění ráda, protože i po takhle krátký extrakci, je ta vůně hrozná. Nedá se nic dělat, s očekáváním nejhoršího se napiju. A ono to není tak hrozný. To první napití. Tak se napiju podruhý a to už je hrozný. Ten chuťovej ocas, proboha! Napiju se ještě potřetí, ale víc nedám. Říkejte mi cimprlíno, ale šla jsem si vypláchnout pusu a spravit chuť včera upraženou Cubou. Nikdy mi nechutnala víc.
Co teda nemůžu Jihlavance upřít je crema. Není to sice krémová crema, ale taková pěnově bublinatá, ale drží. Drží téměř nezměněná i po hodině, kdy se jdu podívat, co se s ní stalo. Znova si přivoním a teď už vážně nechápu, kde se vzal ten slogan, že jako voní hezky. Pro mě teda vůně tři dny starýho popelníku a mokrýho listí nijak zvlášť hezká není, ale chápu, každej máme jiný oblíbený vůně.
Absolutně chápu, že je spousta lidí zvyklá na toho svýho českýho turečka a tyhle kávový směsi mu vyhovujou. Totálně to respektuju, mám jen přecitlivělej nosánek a rozmazlený chuťový buňky a občas se potřebuju rozptýlit takovou kravinou jako je dělání espressa z českýho turečka. Teď mě omluvte, jdu odprosit a vyčistit mýho kávovýho drahouška a pak třeba i spát nebo tak něco.
