Že jsem úchyl na kafe a podstatnou část mojí tělní tekutiny tvoří právě kafe, jsem se už asi svěřila. Není to se mnou tak zlý, jen prostě ráno vstanu, dojdu ke svý mašině radosti, udělám si 2 cappucina, vypiju je a pak otevřu oči. A tak nějak probíhá celej můj den. Chutná mi to, je to zvyk a prostě mi to chutná, je to můj antidepreservativ, takže řeči stranou, čerstvě upražená, namletá, pod tlakem prohnaná do objemu 35 ml během doby 25 vteřin.. ua, moment, jdu si pro kafe, strejček Pavlov by ze mě měl radost.
Tak kde jsme to.. jo, měla jsem v prosinci narozeniny a protože mám prostě a jednoduše nejlepší kamarády, tak mi kromě nepřekonatelný oslavy s balónkama, bublifukama, Audrey Hepburn dortu a bláznivýho večírku a dárků dali poukaz do baristickýho tréningovýho centra (bootcamp pro ty lidi co vám v kavárně dělaj kafe).
Těšila jsem se dost, ale nervózní byla taky, jezděj tam totiž samý kavárníci a já se svým domácím vařením kafe na obyčejnym DeLonghi? No proč ne, žejo. Cesta do Práhy dlouhá, hledání výcvikovýho tábora pro baristy taky, ale nakonec to vezmu po čuchu a dorazím do místnosti, kterou lemuje několik naprosto dokonalých profesionálních strojů a kafe kam se podíváš.
Začínáme trošku teoretickou nalejvárničkou, jak se co a kde sází, pěstuje, sbírá, suší, loupe, praží, mele, balí, vozí, rozbalí, mele, pěchuje, tlakuje, protýká, podává, ochutná, pije, platí, nashledanou. Pán nám průběžně hází na stolečky čerstvý espresso.
Jo, tak to mě baví! Degustace kafe, zhodnocení, další srky života.
Kolikátý? Nevim, piju všechno. Poctivě i za ostatní, který už koulej očima, ale já v tomhle bohužel nemám záklopku. Někdo neví, kdy už si nemá dávat další vodku a já zas nevim, kdy už si nemám dávat další kafe, takže po pár hodinách se mi chce křičet, ať mi někdo píchne adrenalin na uklidnění.
Mám prázdnej hrneček, moment, doplníme.
Po krátký pauze se vrháme na praktickou přípravu. Blížím se k tý obrovský nablejskaný mašině, slušná kočkolapka na ty co maj kafe rádi.
- Kolik takovej stroj stojí?
- No, tak 250 000. Ale vám bych vymyslel nějakou slevu.
Tak to je ovšem výzva.
Moje první „profi“ espresso. Hmm, povedlo se mi. Moje první „profi“ cappuccino. A druhý, třetí, latté. Zkoušíme latté art. To je takovýto jak uděláte cappuccino a mlíkem do toho namalujete obrázek. Srdce, rozetu, borci uměj ledascos. Já se nechci chlubit, ale v malování mlíkem jsem hodně dobrá. Jsem mistr abstraktních obrázků v šálku kávy, kdo je víc?
Pak už jen zkouška, kterou jupíjájej projdu a dostanu certifikát na kterym je moje jméno a italsky napsáno, že umim vařit kafe.
K čemu mi to bude? Tak jednak mám spotřebu jako menší kavárna, tak ať to má nějakou úroveň, ne? Spoustu detailů teď dělám jinak. A pak si třeba nechám zvětšit prsa a budu dělat osobní asistentku nějakýmu panu řediteli. Nakrucovat se a vařit kafe.
Prej bych měla ubrat kafe, že mi pak nebude tolik hrabat. Tak to pardón, to se mi zdá jednodušší přestat dejchat.
Jdu teď s Pavlovem na kafe, musíme probrat to slintání.
