Pan Rustimil je pes radost pohledět, no, občas při pohledu na něj někdo omdlí. Je prostě velkej a je to německej ovčák. Hrůza!
Povahou je to ale neškodné štěně. Vypusťte na něj deset štěkajících čivav a jorkšírů, který na něj budou ňafat, skákat a útočit a Rusty bude jenom stát, možná se pokusí udělat pár opatrných kroků do bezpečí, nebo se oklepe, pokud na něm budou všichni viset, ale nezavrčí, neožene se, prostě si to nechá líbit, jednou omylem šlápnul na prťavýho psa a pak za ním dolejzal s nešťastným výrazem ještě hodinu.
Nemám nic proti malejm psům, spousta z nich má víc energie než kdejakej velkej pes a rádi si hrajou, ale mám hodně proti hysterickejm páníčkům.
Když vedu na vodítku psa, kterej díky tomu jak je velkej by si toho malýho psa ani nevšiml a panička (skoro vždy to bývá panička) začne ječet:
"Ježišmarjáá, dyť von ho sežere, no, poď Růžovko, poď se schovat, aby tě ta potvora nesežrala!"
No a jak zareaguje Růžovka, pokud má podobně hysterickou paničku? Začne se bát. Ne, toho psa, se kterým by si normálně klidně i hrála, ale protože se bojí její panička, tak se začne bát taky. A začne štěkat. Já i Rusty hodíme pohrdavý pohled a vykračujeme dál. S hysterkama se prostě od jisté doby nebavíme.
Jednou jsme se večer vraceli domů, šli jsme za roh a narazili na staršího pána, který vedl v jedné ruce kolo a v druhé držel vodítko se psem. Pán začal ječet stejně jako ta hysterická panička.
"Ježišmarjáá, Rambo Mc Pinku, ať tě nesežere!"
Rambo Mc Růžovka začne štěkat a s vyceněnými zoubky skákat na Rustyho. Ten v klidu stál, a čekal co jako bude.
Z jedné strany štěkající Růžovka, z druhé strany štěkající dědek s kolem, takže kudy jít? Tak jsem rozhodla, že se proplížime kolem Ramba Mc Pinka. To byla ovšem chyba.
"Panebože držte si hóoó! Držte si tu hnusnou potvoru!"
Potvoru? A ještě hnusnou???
"Jak já? Vy si zklidněte tu štěknu, my se jen proplížíme."
A zkoušíme to znovu. Co starouška ale nenapadne lepšího, než zvednout nohu a vší silou svých minimálně sto kil šlápnout Rustymu na tlapku. Ten jen zakňučí a táhne mě pryč od tý holoty, co hysterčí, nadává a ještě ubližuje. Ale ve mně to vře a mám pocit, že za chvíli bouchnu.
"Jste normální?? Šlapat psu na tlapku?? Vy máte takový štěstí, že je to kliďas, jinak by vám tu nohu mohl taky na oplátku ukousnout."
Pán měl taky štěstí, že mě v tu chvíli víc zajímala potlučená pajdající tlapka, protože jsem pak měla chuť mu tu nohu ukousnout sama. Nebo ho do tý nohy aspoň kopnout. I když byl minimálně o 40 let starší než já, jenže stihli utýct.
Já jsem ještě taková duše naivní, že se ty lidi snažim přesvědčovat, že Rusty psy nežere, jednak má po syrovým mase průjem a pak taky je to dobrák. A moc lidí mi to nevěří. Od včera vím proč. Když venčí Rustyho pan X a lidi mu hysterčí s malými psi, tak je ještě povzbuzuje!
"Jó, paninko, to si tu Růžovku radši pořádně schovte, von strašně miluje malý psy k jídlu a je pořád při chuti! Se podívejte jak je vyhublej, chudinka! Ten váš prcek, to bude jen takovej předkrm, nemáte ještě jinýho? On by potřeboval k takovýhlemu ještě tak dva jorkšíry a jednu čivavu. Nemáte? Počkejtéé, kam utíkáte??"
A pak si hledejte kamarády.
