Některé ženy dostávají od svých ctitelů květiny. Mně před pár dny přišel malý balíček, ze kterého vypadl malý sáček s cibetkovou kávou... Kofeinoví maniaci již vědí.
Zuzana Vrzalová
Cibetka (luwak) je taková malá, roztomilá noční šelmička, která si na Sumatře, Jávě, Bali a Indonésii zpestřuje svůj jídelníček zralými třešinkami kávovníku, které nekouše a vlastně ani netráví. Cestou v jejím trávicím ústrojí se pouze rozloží dvě ze čtyř slupek zrna. No a zatímco cibetka lupá červené plody, za ní už lupou lesem, polem, džunglí, trávou sběrači, kterým nejde o zralé, červené plody kávy, ale o ta zfermentovaná, napůl oloupaná zrna. Ty se pak očistí, oloupou se zbylé dvě slupky, nechají se vysušit, za mrzký peníz se prodají nám snobům a my snobové ji za naopak hodně velký peníz kupujeme (nebo dostáváme).
Můj názor na cibetkovou kávu byl vždy poměrně jasný. Velká zajímavost, kterou bych někdy ráda ochutnala, určitě bude dobrá, ale velký podíl na téhle kávě má marketing. Zvířátko s pohledem afrického sirotka, dojemný příběh o ručních sběračích, pečlivém výběru zrn a šťastné Indonéské rodině, která posbírala kilo zrn a pošle svou pátou dceru do školy, pokud ji teda neadoptuje Angelina Jolie včetně malé cibetky- to je jasný tahák na naše peněženky. Ale proč by ne. Na cibetkách je mi sympatická jedna věc, jsou tvrdohlavé. Pokud byste si jich chtěli pár pochytat, cpát do nich plody a jen pak posbírat zbytky, tak nepochodíte. Cibetky v zajetí totiž kávové plody odmítají, takže máte smůlu.
Do nebe se vynáší chuť této kávy, ale i s tou chutí to máte složité. Protože jako u každé jiné kávy záleží na tom, z jaké oblasti je, jak kvalitní je ten plod, který si cibetka dá, jestli si k té kávě dala tlačenku s česnekem octem a cibulí nebo celý týden jedla jen plody maliníku a hvězdný prach. A samozřejmě na tom, jak se dál zpracuje... Usuší, dopraví, upraží a připraví do šálku.
Můj sáček s Cibetkovou kávou přišel z pražírny Honzova káva a byla vážně pražená před pár dny, navíc neprodyšně zatavená v sáčku s aroma ventilem, takže si dovedete představit to nadšení, jásání a skákání kolem stolu. Snažila jsem se krotit, znáte to, když máte o něčem představy, jako o tom nejlepším na světě ještě dřív než to zkusíte? Ideální cesta ke zklamání. Zachovávám tedy chladnou hlavu a myslím na všechny ty kávy, co už jsem letos pila, včetně té, se kterou letos barista vyhrál na soutěži barista roku a utírám násypku mlýnku.
Po otevření a očichání sáčku si říkám, že to bude asi síla. Káva voní poměrně výrazně a tak nějak..kořenitě, vlhce. I výsledné espresso je docela výrazné, jsem poslední dobou namlsaná z jemných, Jihoamerických káv, takže tohle bude asi kopanec. Nakonec to není tak hrozné, je to vážně výraznější, ale není kyselá ani trpká, spíš dřevitá, karamelová... kořeněná. Nicméně nejvýraznější složkou chuti této kávy je to, že víte, že pijete takovou vzácnost. Kdybych nevěděla, že piju tu nejdražší kávu na světě, poznala bych to? Asi ne.
Piju druhý šálek, tentokrát jako cappuccino a je to výborné, kořenitá chuť jde s mlékem dohromady skvěle. Pokud máte doma kávového maniaka, je to naprosto perfektní dárek k narozeninám, Vánocům, výročí, nebo pokud nevíte co z penězi, pak je ranní cappuccino z Cibetkové kávy jasná volba. Jen si kolem vystavte obrázky té "vaší" cibetky, aby měli jasno i ostatní.
Mám hroznou radost, že jsem měla možnost tuhle kávu ochutnat, byl to rozhodně zážitek. Posílám pozdrav neznámému pánovi a cibetkám, co to pro mě... nu ano, vykadily.
__________________
Máte Twitter? Pak je @Podsalek přesně to, co potřebujete sledovat.
