Prý bod G neexistuje.

A co já holka ubohá jsem se ho nahledala! Hledala jsem poctivě asi všude. V ložnici, v kuchyni, na schodech, v přírodě...

Plná protichůdných pocitů jsem se vydala bádat po stopě té, v mých očích Bohyně, která objevila a povýšila bod G nad bod K. Představovala jsem si zkušenou a moudrou paní kolem čtyřicítky, samozřejmě jenom na obrázku. Jistě nádhernou a nevím proč v šatách, že by jí je záviděla i lesní žínka.

Jaký to děs a studený pot mne obcházel, když se na mne z obrázku učebnice psychologie mračil starý děda s cigárkem. Bylo to před pár lety, dnes by se už na mne mračil samozřejmě z monitoru.

Chlap! Nevěřícně jsem se seznamovala s dědou. "Jo, určitě jsi vykonal i hodně dobrého, vždyť jsou tě plné knížky, ale proč jsi lezl ženám k bodu G vědecky. Když už jsi tam lezl, proč jsi přehlédl bod K?", vrtalo mi hlavou. Už jen za to, že ho ženy té doby hned nepřizabily, měl děda můj obdiv.

Hlavně ať už nikoho nenapadne spustit iluzi o bájném bodu omega, který je prý v uchu?