Můj magnet na trapasy

Celkem mě baví o sobě prohlašovat, že mám v bytě oltář a na něm fotku kamaráda Mirka (což není manžel), a pokaždé, když se dostanu z nějaké zapeklité situace, tak tam zapálím jednu vonnou tyčinku. Samozřejmě mi to nikdo nevěří, teda aspoň doufám, že ne. I když, někdy by možná nebylo špatné mít doma nějaké malé Voodoo.

Začalo to před pár lety. Jako natěšená náctiletá jsem si, ještě se dvěma mými kamarádkami, vyrazila do blízkého města. Byl to typický den náctiletých se vším, co k tomu patří. Alespoň doufám, že se doba zase až tak moc nezměnila, a mladí pořád miluji kino a zmrzlinu.

Rozhodly jsme se, že si dáme nějakou společnou přezdívku. Jaká skvělá myšlenka! Nějak se nám to pokaždé točilo okolo názvu trio, což se nám ale až tak moc nelíbilo. Když jsme se vracely domů a čekaly ve dlouhé frontě na autobus, dostala jsem skvělý nápad hodný mého génia. Radostí jsem to vykřikla na kamarádky a zároveň na celý perón: „A co tak tři čarodějnice?“ V té chvílí se začaly dít věci! Otočila se na mě starší Romka, která stála ve frontě přede mnou a spustila: „Tááák, a ty mi proč tak nadáváš?! Táááák, aby tvou matku rakovina sežrala!“ Zírala jsem na ni jako tvaroh a koktala: „Ale já vám nenadávám.“

Ničemu jsem nerozuměla. Naneštěstí se otočily ještě další dvě ženy. Pravděpodobně to byly sestry a až tehdy jsem si všimla, že moc krásy nepobraly. Všechny tři si byly hrozně podobné. Vzhledem ke skutečnosti, že obvod stehna, té co ke mně stála nejblíže, se určitě vyrovnal obvodu mého pasu, jsem se nepokusila ani o úsměv na odlehčení velkého nedorozumění. Jo, obdivuji odvahu toreadorů dívajících se do očí rozdivočelého býka. Přesně to mi v dané chvíli opravdu chybělo. Díky mému daru, vykecat se ze všeho, jsme to nakonec všechny, včetně mé maminky, přežily ve zdraví a paní se mi omluvila. Jenže od té doby jsem magnet na trapasy.

Vonné tyčinky na mém oltáři nějak nezabírají nebo co. Ještě jsem tam na chvíli přiložila i fotku Fidela a znovu nic. Kdo ví, jak se cítila sestra mého, naštěstí pořád dobrého, kamaráda, když jsem si o něm v čekárně u zubaře povídala s jiným kamarádem. Čekárna byla prázdná a seděla tam jenom jedna neznáma žena…..