Vždyť to jsou jen slepice

Je mi záhadou, proč se o hloupé ženě říká, že je slepice. Tato mylná představa je jen další důkaz lidské arogance. Ani slepice, ani krávy, ani ovce zcela jistě hloupé nejsou. A mají právo na důstojný život. 

 I kdJyž už přes dvacet let žijeme v domku na malém městě, dalo by se říci na venkově, máme dva psy, tři kočky, ježka Pepu na zahradě, v zimě chodím sypat ptákům do lesa, sousedům uvízl hlavou ve vratech statný srnec (zachraňovala ho městská policie a plně vyzbrojení dobrovolní hasiči - a zachránili!), jsem pořád měšťka.

To se takhle ráno vracím se psy z procházky domů, zamyšlená, vodítka ledabyle zavěšená na předloktí, vyfuním poslední stoupák na lesní stezce, už vidím Smoljakův statek, když tu najednou veliký pták ztěžka vylétne z křoví rovnou proti nám.

"Koroptev, " bleskne mi hlavou, "a kvoká!"

Takže nikoli koroptev, ale slepice, což mi došlo pozdě, neboť v našich pejscích se probudil dřímající lovecký pud, i vyrazili zprudka, vodítka se mi okamžitě vysmekla, chudák slepice neměla šanci, ani nevím, který z hrdinů ji sejmul, no najednou tam ležela na zemi s pařátky nahoru, hlavičku na stranu, skelný pohled.

Naši psí blbouni se najednou rozpomněli na pracný výcvik, hluboce se za své necivilizované chování zastyděli a se svěšenými hlavami čekali, až se vzpamatuju a začnu ječet.

Což se také vzápětí stalo. Naprosto nevýchovně jsem se opravdu začla vřeštivým hlasem dotazovat: "Co jste to udělali, vy dva pitomci, vy jste jí zabili, to máte hlad? Bože můj, co teď? Tak to já ji teda musím vzít, asi za ty nožičky, a odnést těm lidem na statek a zaplatit za ní, bože můj, to je hrůza, ani tady nemám peníze, hernajs, vy jste takoví blbci blbí, jak já to jen vezmu tohleto?!"

Opatrně jsem se přiblížila k bezvládnému ptákovi a štítivě sevřela studené pařáty do dlaně. Jakmile jsem jí zvedla ze země, k mému ohromnému překvapení se mi pařátky protočily v dlani (děsný pocit) a slepice rázem ožila. Začala zběsile mávat křídly a vyrazila proti mně. Zařvala jsem leknutím, uskočila a pustila ji. Okamžitě toho využila, těžkopádně vzlétla, podařilo se jí překonat plot statku a bezpečně přistát doma na trávníku.

Koukali jsme jako puci všichni tři. Moji stateční obranáři se lekli úplně stejně jako já, jenom tak u toho nepištěli. Pěkně nás dostala, slepice jedna. Hrozně se mi ulevilo, jednak bych asi měla výčitky svědomí a jednak se mi opravdu nechtělo majitelům vysvětlovat, co mí psi provedli.

Vzpomněla jsem si na tenhle zážitek s chytrou slepicí, když jsem sledovala na Čt1 pořad 168 hodin o velkochovech. Zřejmě jsem spadla z višně, jede to tu asi už pěkně dlouho. O vajíčka a kuřata jsem se sobecky zajímala pouze v souvislosti s farmářskými trhy, kde se dají koupit dobrá a kvalitní. Ona totiž taková slepice má velikou smůlu, je moc užitečná, využitelná do mrti, čili se z ní dají vytřískat prachy za minimálních nákladů.

Navíc to většinou není žádný mazel jako například domácí chlupáči, kaká všude, kde to na ni přijde  a celkově nepožívá dobré pověsti, což není spravedlivé, leč je to tak. Ne že by někteří podnikavci nekšeftovali s roztomilými štěňátky a koťátky, zplozenými a narozenými za otřesných podmínek. Jedna naše kamarádka se ujala pětileté fenečky maltézského pinče. Nemá jedno oko a přední zuby, ty jí někdo vytrhal. Ztrhané tělíčko po neustálých porodech se doslova rozvibruje, když se přiblíží někdo cizí. Noví majitelé ji museli učit chodit ven, ve svém věku neznala ani trávu.

Je to hnusné a je to trestné. Jsou však slepičí velkochovy méně odporné a zavrženíhodné? Ptáci narvaní v klecích, zbaveni pohybu, všech podmínek svého přirozeného života. Holé krky, otevřené boláky po zubožených, vychrtlých tělech. Mrtvolky visící na pletivu anebo válející se mezi ještě žijícími. Vytřeštěná očka zmateně těkající po té hrůze. Nic jiného nepoznají než tenhle doslova a do písmene koncentrák. Tak tohle je ten život?

Když už bych pominula obrovský morální problém, a to na mou věru pominout nelze, je tu pořád mnoho otazníků. Jak je to prokristapána možné, že v civilizované zemi ve středu Evropy, v jednadvacátém století se potraviny vyrábějí tímto způsobem a za takových otřesných hygienických podmínek? Jakou hodnotu má pro spotřebitele takové jídlo? Kde je stát a jeho hygienická služba? Restaurační zařízení se třesou před inspektory, čas od času se na veřejnost dostanou snímky ohavností v kuchyních, podnik se zavře, ale tohle projde? Protože jde o mocné a velké podnikatele? Pro ně zákony neplatí?

Když člověk poslouchá najaté vysvětlovače všech malérů, čili mluvčí, má pocit, že se něco takového vůbec neděje, že se to určitě týká někoho jiného, to my nikdy, s tím nesouhlasíme, to je sprostý útok atd, atd.

A mezitím to pěkně frčí dál, ze slepic se sypou vajíčka, pánům podnikatelům penízky, stát je slepý  a my to všechno hezky spapáme, protože je to tak báječně laciné. Těch pár aktivistů v mikinách to asi nevytrhne.

My to však vytrhnout můžeme. Přestaňme kupovat pro začátek vajíčka v krabičkách označených trojkou, nepodílejme se na tomhle masakru němých tváří, nedovolme, aby nás krmili jídlem plným stresu a hrůzy. Nepodporujme tyhle špinavé zisky na stále větší baráky, silnější auta, nejnovější módní výstřelky. Nedělejme jim hlupce. Buďme civilizovaní!