Taková banální, nudná věc! Tak všední! A přitom známka dobrého zdraví společnosti. Nám se však nedostává, kolikátou sezónu už?
Velice se omlouvám, že Tě ruším z Tvého letního rozjímání, avšak situace je vážná, a to prosím není z mé hlavy, takto se vyjádřil jeden z čelných představitelů naší těžce zkoušené země, a já už prostě nevím, na koho bych se měla ještě obrátit.
Slovy již klasika, naše země nevzkvétá. Nemyslím si jako náš pan premiér, že se máme nejlépe za posledních sto let hlavně zásluhou jeho jasnozřivé politiky. Naopak si myslím, že se máme dobře, protože máme pracovité obyvatelstvo, jsme součástí civilizované Evropy, a jak poslední události ukazují, jemu a jeho spolku více méně navzdory. Jako prostý občan mám však o svou vlast vážné obavy a zdá se, že jsem už vyčerpala všechny své možnosti.
Abych Ti to vysvětlila blíže. Chodím volit. Přijímám porážku svých reprezentantů a dále poslušně dodržuji zákony, platím daně a chovám se slušně. (To jest: nejezdím na černo, neplivu na chodníky, uklízím hovínka po svých psech, třídím odpad, kleju pouze doma a podporuji místní drobné podnikatele četnými nákupy).
Vím, pro rozvoj lidstva to zas tak moc není, leč kapka ke kapce, že. Za to bych očekávala od většinou demokraticky zvolených našich zástupců, že budou ctít ústavu, tak to především, dodržovat zákony, řídit stát s vervou poctivého a zodpovědného hospodáře. Že odsunou veškeré zájmy osobní i zájmy svých soukromých korporací. Že nás nebudou sužovat svými menšími či spíše většími aférami. Že nebudou zemi činit příkoří ostudou v zahraničí. Že budou schopni smysluplně a důstojně hájit naše zájmy na mezinárodním fóru a nebudou muset postávat jak ten černej vzadu, protože mají tunu másla na hlavě a v Evropě se s nimi tím pádem už nikdo nebaví a pádem tím Česká republika v podstatě nemá šanci na nějaké vážnější slovo.
Vážená sezóno, mě to trápí. A nejen mě. Tuhle se nás sešlo celkem dost. A byli jsme velmi slušní, nepadala sprostá ani jiná silná slova. Jenom jsme tak pospolu, úplně cizí lidé, víš, bylo to báječné, ve vší počestnosti vyjádřili svoji úzkost, jak to tady s námi bude dále. Jak to je, když hledáme pro děti dobrou státní školu, když zestárneme, onemocníme a kasička bude prázdná. Protože ta bude při tomhle hospodaření prázdná za chvíli, na to nemusím být ani ministryně financí, abych tohle věděla. Taky jak to bude dál s naší líbeznou krajinou, drancovanou nenažranými molochy. Nevlastním než jednu malou zahrádku plnou kytek, a to znamená, že mi do toho ostatního nic není?
A v tom je jádro pudla, moje milá. Ono nám podle těch u vesla do toho všeho vlastně nic není. My jsme podle téhle matematiky jen kanónenfutr pro volby a pak kušuj a marš do procesu vyrábět hodnoty. Však na tebe za čtyři, potažmo za pět let zase dojde, bloude!
Tak vidíš sama, jak to tady vedem.
Vím. My jsme se Ti často vysmívali. Okurková sezóna, říkali jsme, jenom nuda, recyklované seriály, stokrát omílané aféry! Nic zajímavého, napínavého, žádnej krvák! Novináři si zoufaj!
Omlouvám se nastotisíckrát!
Prosím Tě, vrať se!
