A už to vypadalo tak slibně, pan prezident sám uznal, že méně arogance a sebestřednosti by mu slušelo více. Jenže, skutek zase utek...
Hned po volbách mě hodně zarazila slova exprezidenta Klause, který zapochyboval o tom, že voliči poraženého kandidáta Drahoše uznají vítězství protikandidáta. Není znám v dějinách této země případ, kdy by se zvolený prezident musel potýkat s neuznáním své volby, ať byl boj sebelítější. A zajisté to tak bude i nyní.
Odpůrci mohou tvrdit do aleluja, není to můj prezident, nevolil(a) jsem ho a tak dále a tak dále. Jenomže tak to není. Prezident Zeman zvítězil v demokratických volbách, my jsme občané a ať se to téměř polovině voličů nelíbí, je to tak a vítěz bere vše.
I ze své vlastní zkušenosti vím, že většina lidí tuto společenskou smlouvu plní. V přítomnosti prezidenta povstávají a chovají se slušně (nevychovanci se najdou všude). I proto mě příjemně překvapil první povolební projev znovuzvolené hlavy státu, tedy přesněji řečeno, její první části. Pan prezident nám všem sliboval větší dávku vstřícnosti a naopak méně arogance. Ovšem téměř vzápětí označil šmahem novinářskou obec za pitomce a později neváhal úplně zbytečně ztrapnit redaktora České televize. Takže jsme zase tam, kde jsme byli
Můj tatínek dlouhá léta pracoval jako redaktor. Kvalifikovaný a vzdělaný. Neznám poctivějšího a slušnějšího člověka. Za svůj profesní život pomohl spoustě lidem. Mně se vždycky věnoval a věnuje se i nyní všem vnoučatům i pravnoučatům. Máme ho všichni rádi a vážíme si ho.
Můj táta není žádný pitomec, pane prezidente. On i celá naše rodina ctí zákony této země i pravidla slušného chování. A teď je to na Vás!
