O prezidentské kvalifikaci

Je to otázka, politik či nepolitik? Zkušení straničtí lídři v tom mají evidentně  jasno,. lid obecný, zdá se, již méně. Tak hlavně, ať zvítězí zdravý rozum!

Určitě mi každý rodič, jehož děti žijí daleko od domova, dá za pravdu: Buď ty naše poklady nemáme doma vůbec anebo hodně. Už jsem po Vánocích stačila dát dům do pořádku a už se mi zase začalo stýskat.  Bylo to náročné, ale moc krásné! Jedlo se česky, gabonsky a vietnamsky, dům byl plný smíchu, dětiček, hraček, psů, koček, no zkrátka dost binec, ale na ten se zapomene rychle. Teď je tu pořádek a klid, koupelna a toalety dostupné, málem by se chtělo říct, otrava.

Jenže není. Potomci se sice rozjeli po svých, ale my dlouhou chvílí netrpíme! Kdyby náhodou někoho už začalo nudit vyslovování důvěry a sestavování vlády, je tu volba prezidenta a ta letos nechá klidného málokoho.

Takže máme první kolo za sebou a bylo to docela napínavé. Oba postupující se dali více méně očekávat, nicméně výsledky dalších vybízejí k zamyšlení.

Pro mě osobně byl překvapením výsledek pana Hilšera. Zpočátku jsem jeho kandidatuře příliš nerozuměla, šance na zvolení byly minimální. Ale pak jsem pochopila smysl. Podařilo se mu dokázat, že i s malými prostředky může svojí bezprostředností (chtěla jsem napsat i jistou upřímností, ale toto slovo je bohužel na dlouhou dobu v našem politickém životě zdiskreditované) oslovit víc voličů než starým protřelým vlkům ať už z byznysu anebo z politiky. Nevolila jsem ho, ale vidím ho jako příslib mladé aktivní generace do budoucna.

Navzdory průzkumům veřejného mínění byli zklamáni pan Horáček a pan Kulhánek. Jistě doufali v lepší výsledky. Nakonec pan Horáček kampani obětoval mnoho peněz, vlastních, jak nikdy nezapomněl uvést, a objel celou zemi. Dělal, co mohl, všude ho bylo plno, mně však připadal jeho slogan o hrdých lidech a silné zemi poněkud lacině plytký a zbytečně podlézavý a jsem ráda, že lidé zachovali chladný rozum.

Že elegán Kulhánek skončil až za keckou Hannigem pro mě bylo překvapení číslo dvě. To si tedy vysvětlit neumím, pana Hanniga jako plenitele veřejného mediálního prostoru jsem tipovala na čestné deváté místo, nicméně elektorát rozhodl jinak. Nakonec, na těchto pozicích je to vážně fuk.

Také uragán (nikoli čerstvý vánek) Topolánek pohořel.  Navzdory všem zvěstem, které se kolem jeho pozdního vpádu do kampaně a kolem jeho podpory vyrojily, nezískal ani pět procent. Nepomohly ani argumenty o politické zkušenosti, ani rozhodné a suverénní vystupování.

Mě tedy zaujalo ve vystoupení pana Topolánka to, že volby ho měly vytrhnout z jisté letargie a nedůvěry ve vývoj v této zemi. Připadalo mi to docela legrační, protože sám se právě na vývoji této země svého času značně podílel a politický i společenský život ovlivňoval například jmenováním nezapomenutelného ministra dopravy pana Řebíčka, volbou skutečně důvěryhodných přátel, se kterými "stál a padal jeho život", nebo výpravami do slunné Itálie. Chlubí-li se známostmi ve vysokých kruzích mezinárodní politiky, každému průměrnému občanovi této země zajisté vytanou na mysli poněkud choulostivé fotky našeho tehdejšího pana premiéra v luxusní vile dalšího premiérského výtečníka, pana Berlusconiho. Avšak lidé mají paměť a zdá se, že i jiný vkus než pan Topolánek, naštěstí.

Z tohoto hlediska se mi argument, o kterém často mluví jak pan exprezident Klaus, tak prezident Zeman, totiž že prezident této země by měl rozhodně být politik, jeví jako naprosto neopodstatněný a vzhledem k působení značné části politické reprezentace až troufalý! Jako by lidé, kteří se rozhodli nějakým způsobem působit v politice, najednou získali nadprůměrné schopnosti.  Jako by nejvyšší posty v tomto státě byly vyhrazeny pouze straníkům. Je to jasný vzkaz občanům: Ani se o nic nepokoušejte, milánkové, tohle je zabrané území, sem smějí pouze vyvolení!

A já, občanka této země, Zuzana Palečková, si naopak myslím, že právě prezident by měl být někdo, kdo stojí mimo politické pletky, dohody a čachry. Někdo, kdo bude úřad zastávat nezávisle, s rozumem a pro všechny, ne jen pro vyvolené.

Nu, uvidíme.