- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
S přestávkami prší celý den, takže mi nezbývá nic jiného, než se do toho dát. Není zbytí, žádná výmluva neobstojí. Po silné kávě s kapkou dobré whisky na posilnění se zhluboka nadechnu a směle se vrhám na místo činu.
Totiž do šatny. Všude čtu, jak je to osvobozující, uklidit si. Nemyslím zrovna utírat prach, mýt podlahy a všelijak jinak šůrovat. Myslím tím úklid hodem do odpadkového koše. Zbavením se nepotřebných věcí prý člověk uvolní čakry, osvobodí mysl a provzdušní obydlí. Získá víc prostoru jak v bytě, tak v duši.
Cosi v tomto smyslu jsem už podnikla v kuchyni a obýváku. Celkem snadno jsem se zbavila zbytečných cetek, tedy těch, jež ještě přežily návštěvy malého vnuka. Jeho poměrně razantní přístup k nejrůznějším dekorativním předmětům mě přesvědčil o jejich postradatelnosti. Jenže šatna, to je jiná, to bude bolet.
Taky že jo. První jdou na řadu sukně. Hned ta první ve mně vzbudí spoustu vzpomínek. Je z Paříže. Muž jel na služební cestu, tak jsem ho pro jednou doprovodila. Bydleli jsme v malém hotýlku hned za Operou. Vedle hotelu byl obchod s oblečením, vchod měl ve vykousnutém výklenku. Každý večer se do něj ukládalo ke spánku asi šest lidí. Na rozprostřené kartóny si položili spacáky a ložnice byla připravená. Ráno se sbalili a když my jsme po dobré snídani opouštěli hotel, nebylo po nich ani vidu ani slechu. Jen nějaký zaměstnanec obchodu hadicí vystříkával ten výklenek a mně to tehdy připadalo tak děsné, a to po nějaké uprchlické krizi nebyla ani stopa. Bylo mi jich líto, ale přiznám se, v tom mumraji a okouzlení jsem na ně přes den zapomněla. Taky kvůli té sukni. Tak tu přece nevyhodím. Navíc ji i celkem dopnu...
Takže sukně neletěla ani jedna. Kalhoty to samé. Tohle by se mohlo hodit. Tyhle sice už nedopnu, ale zase jsem v nich chodila s klukama v Ženevě do parku, když byli malí. No jo, měla jsem je na sobě, když nás v Ženevě v parku zastavily ty dvě Jehovistky. Třímaly Bibli a byly docela útočné. Bylo to moje první setkání s touto sektou a dost dobře jsem nevěděla, jak mám reagovat. Vlastně až do té doby, než mě jedna obvinila, že nemyslím na spásu svých dětí a celkově jsem nezodpovědná. To mě tedy namíchly a pak už jsem se vzpamatovala a vyběhla jsem s nimi. Kluci byli trochu vyděšení a pořád se mě na ty Jehovistky vyptávali, jenže já jsem toho moc nevěděla, tak jsme se museli večer podívat do slovníku. No jo, to byli kluci malí a roztomilí, Zuzanka ještě nebyla na světě, my jsme byli mladí a plní síly a...zasněně ukládám kalhoty zpátky do police.
Trička. No těch mám plno. Tohle má díru, ale třeba když jdu se psy, proč ne? V tomhle jsem narvaná, ale zrovna jsem ve fázi hubnutí (zrovna-furt), tak to přece nevyhodím, později, jako Twiggy, budu litovat. Tohle jsem sice na sobě neměla dobrých pět let, ale proč vlastně, je ještě dobré a k džínám bude stačit. A jak říkám jako Twiggy ho ještě bohatě užiju. A tohle má nápis, to bych prý už ve svém věku neměla, ale tohle je pěkný nápis, navíc skrytý za kytičkami.
A šaty! No tyhle ne, ty jsem nosila, když se narodila Zuzanka. Určitě se zase vrátí do módy, bavlna je už sice trochu tenká, ale to nikdo nepozná. Jak byla maličká! A jaká to byla legrace, když jsme jednou při večeři s mužem udělali anketu:" Tak kluci, kdybyste si mohli vybrat, co byste chtěli raději? Pejska nebo miminko?" "Jééé, budeme mít pejskaaaa!" "No tak chlapci nebudete, budete mít bráchu nebo ségru!"
A za nějaký čas, nepoučitelní rodiče: "Tak co byste chtěli raději, kluka nebo holku?" "Klukaaaa, bude s námi hrát fotbal!" "No, tak budete mít sestřičku, chlapci." "Ale ne, sestru, mami, holky jsou na nic! Jenom ječej a bulej! A nešlo by to ještě vyměnit?"
Takže tyhle šaty rozhodně vyhodit nemůžu.
Bunda, stará, potrhaná, ale jezdila jsem v ní se Zuzankou na koni. Bylo to tak romantické! Zejména projížďky lesem. Vůbec nevadí, že mě kůň shodil a jizvu na lokti mám dodnes. Ještě ji užiju na zahradní práce.
Po třech hodinách strávených v malém prostoru vzalo za své jedno, slovy jedno tričko a jednu sukni jsem tedy dala dceři. Takže v šatně je binec pořád, o čakrách ani nemluvím, ty se asi zasekly do dalšího srdceryvného "úklidu". Ale na duši mi bylo navzdory všem uklízecím guru opravdu pěkně, všechny ty krásné vzpomínky mám holt spojené s módou. Tak se opatrně vyplížím, aby mě nikdo neviděl a nekontroloval a tiše zavřu dveře. Je mi fakt fajn a s tím, co si o mně budou myslet děti, až tu nebudu, si zatím hlavu nedělám. Ale třeba si taky řeknou, jé pamatuješ, tohle máma měla na sobě, když na nás tehdy tak ječela!
Další články autora |
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....