Opakuje se to po každých volbách - vyslovování důvěry vládě v dolní komoře parlamentu. Vždycky se na to dívám a vždycky jde o to samé: Ti před námi byli neumětelové, ale my to teď všechno dáme do pořádku!
Každý z nás už tuhle situaci doma určitě někdy zažil, něco se pokazilo a musel být zavolán odborník, v tomto případě řemeslník: "Ale paninko, kterej blbec to tady dělal? To se bude muset celý předělat, noo, to teda nevím, kdy skončím a to bude drahý tohleto, no potěš pánbu, to bude rachota."
Je to takový řemeslnický kolorit a člověk už to bere jako povinnou daň za odstranění nemilých potíží. Ovšem proč zrovna tohle má snášet ubohý volič, mi není jasné. Neboť ta samá situace, pouze v poněkud jiných dimenzích, se odehrála na půdě poslanecké sněmovny.
Přiznávám, ač jsem se poctivě snažila, nevydržela jsem sledovat všechny projevy. Jednak mám nějaké povinnosti a jednak můj žaludek není, navzdory pokročilému věku, úplně ztluštělý, aby tohle všechno zvládl.
Ovšem o to nejvýživnější jsem rozhodně nepřišla. Pan Filip zřejmě předvedl jedno z vrcholných vystoupení svého života. Několikrát v lesku kamer zopakoval, co hlásá listina základních práv a svobod občana. Národ poučil o svobodné soutěži politických stran, upozornil na korupci při zadávání veřejných zakázek a na ignoranci a přehlížení názorů opozice. Absolutní top velmi procítěného projevu bylo prohlášení o nebesky čistém štítu KSČM, avšak od února 1990, musím přičíst ke cti pana Filipa, že si netroufal překročit tuto pomyslnou hranici.
A dobře udělal. Poněvadž jestliže se KSČ-M po tom pro ni osudném roku 1989 otřepala a začala se přinucena historickými událostmi chovat trochu slušněji, rozhodně to nesmaže její zrůdnou minulost, kterou dodnes důrazně a jednoznačně neodsoudila a od níž ji žádné emko neodstřihne. Takže ať si pan blahobytný Filip v parlamentu dneska vykládá, co chce, plky o svobodách občanů a politických stran by mu mohl věřit tak leda někdo velmi chudý duchem.
Vystoupení pana Grebeníčka nemá cenu komentovat, tento vysloužilý matador politických šarvátek pod komunistickým praporem se odrovnal sám, když vlastního otce nazval rodinným příslušníkem. Trochu tomu rozumím, taky bych držela dištanc, kdyby nějaký můj "rodinný příslušník " mlátil a mučil politické vězně, avšak kdyby to byl můj otec, tiše bych si po zbytek svého života skučela v koutě a nezatěžovala bych veřejný prostor svými moudry.
Poněkud složitější situace vyvstala v momentě, kdy vystupovala rozhorlená opozice. Zachytila jsem několik projevů paní poslankyně Němcové a pana poslance Stanjury. Jo, všechno bych podepsala a tučným písmem, jen se mi na mysl vkrádá pár otázeček: A kde jste byli, vážení, když pan Topolánek, svého času pan premiér, nedal bez svého vlivného guru, pana Dalíka, nikým nevoleného, ani ránu? Když ministrem dopravy byl jmenován podnikavý pan Řebíček (já za to nemůžu, ale jako rodilé slávistce mi zrovna tenhle případ leží v žaludku), kdy se pod vedením pana tehdy ministra obrany Vondry zašantročilo pár miliónků během zasedání NATA v České republice? Kdy se jezdilo do Toskánska do nějaké vily a na jachtu, jejichž majitelé jsou dodnes neznámí? A tak nějak napříč politickým spektrem? A to jsou jenom ty pověstné třešničky na dortu, vůbec netuším, co se dělo v zákulisí, a ani to tušit nechci.
Jako poslední jsem ještě stihla projevy pánů Onderky a Foldyny. Vytáhla jsem právě bublaninu z trouby a nějak mě ten horký vzduch zřejmě ofoukl, poněvadž mi vyhrkly slzy do očí. A přitom oba pánové vykládali, jak ti komouši zdrbli jejich tatínky, jak ten život vůbec nebyl jednoduchý, avšak jak oni, navzdory nesplněným dětským snům volí tak, jak volí, pro dobro lidu to menší zlo? Pan Onderka se nám nad svým těžkým údělem málem rozplakal a já bych zaplakala taky, ale nad tou nebetyčnou falší. Co však nadělám? Otevřu si láhev dobrého červeného, to nadělám!
Jo a málem bych zapomněla na rozkošnou přestřelku pánů Babiše a Kalouska. Opálený a vysmátý pan pětiprocentní (a dnes už ani to ne) Kalousek se nám s vervou pustil do již téměř zvoleného pana premiéra, jenž s noblesou sobě vlastní odpověděl. Myslím, že jsem se včera docela slušně přiopila. Avšak přesto mě trápily a pořád trápí ty samé problémy.
Je mi fuk, že pan Kalousek nesnáší pana Babiše a pan Babiš nesnáší pana Kalouska. A taky mě nezajímá, kdo koho porodil. Protože:
Česká republika vysychá, nebudeme mít dostatek vody, to mě zajímá. Řešení v nedohlednu.
Máme nejdražší a věčně rozbité dálnice . Řešení v nedohlednu.
Ubývá ornice. Jedno.
České dráhy fungují, jak fungují. Nezájem, papaláši vlakem nejezdí.
V Praze a větších městech není normální smrtelník s to pořídit byt za normální smrtelné peníze. Jasně, kdo má finance anebo známosti, bydlí.
Zdravotnictví, školství, nejsou lidi.
Kůrovec.
Rozhovor s paní Marvanovou o nevýhodné smlouvě pražského magistrátu s Pentou, týkající se pozemků města pod a kolem linky metra D. Je těsně před podpisem. Prý je to horší než tunel Blanka a opencard dohromady. No, není čas to zkoumat.
A už nevím, ale určitě se ještě pár věcí najde.
Takže milostivá, kterej blbec to tady dělal?
