Už od útlého dětství jsme obklopeni všemožnými technologiemi, které nám ulehčují a zpříjemňují život. Ne vždy je ovšem využíváme smysluplně...
Strašně nerada se fotím. Jednak se nevydržím koukat příjemně déle než pět vteřin a jednak, i když si myslím, že se usmívám, výsledek je foto vraha malejch dětí, navíc s pokleslými koutky.
Taky nejsem technický typ. Dodnes mám malý zápisníček a svůj přechytralý mobil využívám asi tak z pěti procent. O to víc mě vždycky v Praze zaujmou turisti (opravdu většinou Asiati), vyzbrojení tyčí nikoli na zahánění kapesních zlodějů, ale na pořizování samofotek? Autofotoportrétů? Selfie.
Nesedí mi to. Ráda požádám někoho na ulici, aby mě vyfotil před nějakým místním historickým monumentem. Nastane mezi námi, cizími lidmi, jakési souznění. Dotyčný cizinec, vlastně on není cizinec, on je našinec (vašinec?), poněvadž cizinec jsem tam já, mně udělá foto a že mi tam chybějí nohy nebo kus hlavy vadí jenom mému preciznímu choti, mně je to fuk, já si pak vzpomínám na toho milého pána (paní), co mi nezdrhli s mobilem, ale naopak byli rádi, že se tam fotím a že se mi u nich líbí.
Jenže pokrok je pokrok a ten holt nezastaví ani staromilci s notýskem. Vždycky jsem si myslela, že vrchol nevkusu naší politické scény jsou selfie pana Škromacha. Na jeho bazénovou, pardon, bazénkovou kreaci jsem zírala dobrých deset minut, než můj mozek zpracoval tu třeskutou informaci.
Avšak není všem dnům konec. Celé republice (tedy pevně doufám, že se to omezilo pouze na území ČR a nezasáhlo to ani naše bratry Slováky), nabídl úchvatný pohled na svoji napapanou držtičku pan poslanec Komárek.
Copak o to, o jedno pitomé selfie víc nebo míň, to už je fuk. Jenže on zřejmě neodolal historickému momentu a samozvěčnil se, sám volný jak ten pták, před vysokým drátěným plotem, za kterým se tísnili ti nešťastní běženci, kterým se podařilo dorazit až k nám. Je mi jasné, že přirovnání je tvrdé, ale tak nějak mi se mi pořád v tom mém neposlušném mozku objevují „selfie“ nacistických nadlidí na pozadí jiných ostnatých drátů….
Jsem manželka, máma, tchyně a babička. A tak přemýšlím o tom, co bych dělala, kdyby mi můj manžel, děti, zeť, vnuk přinesli ukázat tohle selffoto. Všem bych jim nařezala. A fest!
