Jedu do Gabonu

Poprvé si cíl své cesty neumím vůbec představit. Nadšení se mísí s obavami a nejistotou, ale teď už je to stejně fuk, letenky koupeny, kufry téměř sbaleny, takže vážně jedu!  

Dnes jsem absolvovala poslední kolečko prohlídek a očkování, kostky jsou vrženy, ještě tomu tak úplně nevěřím, ale cestě už nic nebrání a za pár dní už budu v Gabonu.

Musím se přiznat, že po prvotním nadšení nastoupilo lehké vystřízlivění, zejména v ordinaci specialistky na cestovní medicínu, kde do mě napíchali kde co. Pak mi předložili seznam léků, které by se mohly hodit. Nakonec mi nabídli specielní lahev na přípravu pitné vody i z louže. A navíc utekla ta mamba zelená v Hlubočepích, což mi připomnělo nepříjemný fakt, že v Gabonu jsou taky hadi a jenom užovky to tedy asi nebudou.

Budu raději myslet na příjemnější věci. Naše snacha, která je v domě svých rodičů s oběma vnuky už čtrnáct dní, mi poslala video z pláže. Je to nádhera, běloučký písek, nikde nikdo, jen pět malých dětiček dovádějících ve vodě. Tři holčičky sestřenice a naši dva bukanýři. Na zahradě rodinného domu rostou stromy obalené mangem.

Z Prahy se dá do Gabonu dostat přes Istanbul, pak do Kinshasy, tam se ani neopustí tranzit a pokračuje se do Liberville, hlavního města Gabonu. Náš cíl je však Port Gentil, přímořské město, dříve spíše lázní, dnes se tam však v moři těží ropa. Tak to jsem na ty pláže opravdu zvědavá, ale na videu to tam vypadalo  krásně čistě bíle. Uvidíme.

Do Port Gentil se z Liberville dá dostat jedině letadlem nebo lodí, mezi oběma městy se rozkládá neprostupný prales, prý jeden z nejkrásnějších a nejzachovalejších na této planetě.  Žije tam mnoho divokých zvířat, papá André, otec naší snachy, mi slíbil safari. Takže jsem si najednou vzpomněla, že nedávno někde nějakou turistku ušlapal slon. No, asi lezla někam, kam neměla.  Doufám...

Nebudu myslet na katastrofy. Budu myslet na rodinu, kterou navštívím, na starou babičku ve městě Oyem, deset hodin jízdy pralesem z Port Gentil. Vezu tam dárek, babička je i přes svůj vysoký věk veliká parádnice, tak doufám, že české křišťály budou slavit úspěch.

Jdu ještě balit. Teď je tam dvacet sedm stupňů a "malé období dešťů". Co to přesně znamená, nevím,  ale už brzy se to dozvím.

Těším se, trochu mám obavy, ale moc se těším.

A podám zprávu, jaké to je na druhém konci světa.