Někdy se na nás dějiny usmívají, někdy mračí a někdy se řehtají na celé kolo. A teď mám dojem, že se jenom zlomyslně šklebí.
Moje generace prožila spoustu drahocenného času ve společnosti, která neustále s někým, či něčím bojovala. Takže v Československé socialistické republice neprobíhaly docela obyčejné žně, ale nelítostný boj o zrno. V dolech bojovali o naše černé zlato chrabří umounění chlapíci se zářivě bílými úsměvy, taktéž se bojovalo s byrokracií - navzdory opatrně popuštěné komunální kritice pramálo úspěšně. Pak se taky bojovalo ve frontách na nejběžnější potřeby, avšak o těchto bitvách se mohli zmiňovat pouze pečlivě prokádrovaní umělci v dosti slabomyslných, leč úsměvných, dobře míněných satirách (protože běda tomu, kdo by se do toho opřel trochu víc a v nedostatku toaletního papíru hledal například nějakou spojitost s generální linií Komunistické strany Československa).
Nejlítější boje však probíhaly na poli ideologickém, ať mezinárodním či domácím. Byli jsme doslova odkojeni pojmy, jako je oportunizmus, revanšizmus, revizionizmus a světovým zlem číslo jedna imperializmem. Sice jsem ještě na základní škole, kde nás těmito termíny po roce šedesát osm začali krmit, tak úplně netušila, co to všechno znamená, nicméně za léta úporné komunistické propagandy jsem se je naučila dokonale vytěsnit a vůbec nevnímat. Četba novin hodně připomínala konzumaci banánu, slupka se musela taky odhodit, zrovna jako úvodní řádky plné zběsilých útoků na oportunisty, revanšisty, revizionisty a imperialisty, rovným dílem domácí i světové, a až pak se člověk přes ten balast dostal k jádru sdělení, anebo na rozdíl od toho banánu taky ne. Byly to veselé časy.
Nějak jsem si na všechny tyhle termíny vzpomněla při pohledu na titulek článku v pondělním Právu "Filip: Jsme připraveni tolerovat Babišovu vládu bez ČSSD." Že se páně Filipova samozvaná interpretace naší ústavy dosti rozchází s interpretací právních expertů, mě neudivuje. Že mu "policejní metody" pana senátora Lásky (žaloba na prezidenta) připadají šílené, mě naopak udivuje dost. Odkdy jsou pro komunisty policejní metody šílené? Dále mu vadí sociálně demokratický požadavek na "zvýšení peněz na 11 miliard pro ministerstvo práce a sociálních věcí", a tomu taky moc nerozumím (a nejen kvůli té děsné češtině). Sociální věci by snad měly být komunistická parketa, nebo ne? A dále by mu zřejmě ani tak nevadila účast SPD v jimi podporované vládě. Tak tomu už nerozumím vůbec. SPD by se podle všech ideologických pouček snad měla nalézat na úplně druhém konci politického spektra? Nebo ne?
Jsem z toho dost tumpachová. Do mysli se mi neodbytně vkrádají dávno zapomenutá hesla, jenomže tentokrát jaksi v obráceném gardu. Počínání pana Filipa a jeho party nemohu chápat jinak než jako ukázkový projev dříve tolik nenáviděného a zatracovaného oportunismu a dalších izmů. I zalistovala jsem ve slovníku pro osvěžení paměti a ejhle, co na mě juklo.
Oportunista - s příznivým větrem, jenž má zanést loď do přístavu (portus), to už dávno nemá nic společného. Moderní význam řadí oportunistu mezi obzvlášť zavrženíhodné hnusáky: neřídí se pevnými zásadami, mění se podle potřeby a okolností, využívá okamžitých nálad a příležitostí. Řídí se naopak především průzkumy veřejného mínění, přizpůsobuje se náladám veřejnosti a sleduje okamžitý prospěch bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Přidává se na stranu těch, kdo mají úspěch a nedbá na to, co voličům sliboval dříve.
Jejda, jejda, to se nám to nějak šmodrchá. Měla jsem v té škole dávat větší pozor Tak teď nevím, kdo je přítel a kdo nepřítel?
Dále bychom tam měli revanšistu. Hlásá a prosazuje odplatu, charakterizuje ho tendence odplácet, vyznává ideologii a politiku odvety, hlásá útočnou válku k odčinění porážky. Můj ty Ferdo kolenatej, tohle by teda nešlo, to by nás to zavedlo zatraceně vysoko, nechme revanšistu revanšistou a pojďme raději
k reakcionáři, což je mizera, který by nejraději otočil kolo dějin k bědným včerejškům a uvrhnul většinu národa zpět do poroby. V podstatě jde o zachování dřívějších privilegií svržených vládnoucích tříd, jež se nemohou smířit se společenskou změnou a pokrokem. Zase je to nějaký vachrlatý tohleto, pořád nás to vede do nějakého divného dějinného kola, co se tak trochu vyosilo.
Slavný imperialista! Nejlépe světový! Terminus technicus politické ekonomie socialismu! Zavrženíhodný hamoun, co koncentruje kapitál a výrobu, vytváří monopoly, jež mají v hospodářském životě společnosti rozhodující úlohu, stává se z něj oligarcha, s ostatními oligarchy si rozdělují svět. Před těmi si každý správný komunista přece musí jenom odplivnout!
Renegát je odpudivý přeběhlík, odpadlík, odrodilec. Zkrátka zrádce těch nejsvětějších idejí. Snad by si soudruzi měli ten Kapitál znovu přečíst a aspoň se pokusit najít ztracenou nit. Jenže to by asi dnes dost těžko drželi vládu oligarchovu a potichoučku kolaborovali se stranou koketující s hákovým křížem.
Už jsem z toho celá zmatená. Všechno se mi pomotalo, mám z toho mžitky před očima. Nechápala jsem to jako malá, nechápu to dnes. Radši zavřu slovník, půjdu upéct bublaninu a politiku nechám šikovnějším.
