Harašit či neharašit?

Celosvětová debata o sexuálním obtěžování dorazila i  k nám a já mám vážné pochyby, jestli všichni zúčastnění mluví o jedné a téže věci. Někdy se zdá, že se míjejí o světelné roky.

Nedávno si moje krásná holčička tak trochu povzdechla: "Tak já nevím, mami, ale ty´s to asi měla mnohem jednodušší."

Jednodušší? Vždycky jsem si myslela, že generace našich dětí to má rozhodně všechno mnohem, mnohem snazší než jsme kdy měli my. Jenomže nemá.  

"Tak si, mami, představ. Šly jsme si sednout se spolužačkou do jídelny na univerzitě a přišli tam dva kluci, jestli si mohou přisednout. Sedli si a okamžitě vytáhli mobily, s námi neprohodili ani slovo! Vždyť to ani není slušný!"

Tak to je fakt, ani slušný to není. Ale korektní a genderově vyvážené asi ano. Jenom se v tom zřejmě tak trochu ztrácíme. Kde je tedy ta vzájemná přitažlivost mezi pohlavími, jež je kořením života, co kořením, hybatelem, elementem dějin, krásné literatury, ba co dím, života smyslem?

Každou ženu bez výjimky, ať se tváří jakkoli, projev obdivu potěší. Kultivovaného obdivu ovšem, a v tom je ten problém, jak jsem ze současné vzrušené debaty pochopila. Když poslouchám diskuse na toto téma, mám dojem, že se vede minimálně ve dvou rovinách a ty ne a ne se potkat.

Ženy vyprávějí skandální příběhy o obtěžování, o neslušných dotycích, o nebezpečných situacích, o ponížení, o bezmoci. Muži kontrují svou frustrací z nemožnosti naplnit mužskou funkci ve společnosti. Cítí se zrazeni, okradeni a znejistěni, už nevědí, čím ženu potěší a čím ji mohou urazit. Z obyčejné zdvořilosti se stává možné obtěžování anebo podlézání. Pomoci ženě podřízené do kabátu, haraším či neharaším, pomoci s tímtéž nadřízené, podlézám, nepodlézám?

Je to složité a já bych si dovolila přispět malinko se svojí troškou do mlýna. Vůbec se nechci bavit o nějakém plácání přes jakékoli partie v jakékoliv situaci. Nepřípustné! Ani lahev vypité vodky aktéra neospravedlňuje. To ať jde raději v tichosti někam zvracet, avšak ať se v tomto stavu nedotýká nikoho a nikde! Vážně to pro něj i pro okolí bude lepší, bez následků fyzických i právních.

Jde tu o to, a je to podle mě jasné jak facka, která by možná měla padnout častěji, než normálně padá, že totiž muži by nikdy za žádných okolností neměli využívat svoji převahu ani fyzickou, ani společenskou. Jinak jejich mužství klesá pod bod mrazu a ten vřelým vztahům zrovna nepřeje. 

Chce-li však muž vyjádřit svůj obdiv, má nepřeberné množství mnohem elegantnějších možností. Od pohledů a la uhrančivý myslivec z Babičky Boženy Němcové až po intelektuálně jiskřivý humor, meze se v tomto poli nekladou a jsou širé jak ty příslovečné lány. A obdaří-li vyvolená dáma snaživce pohledem nemilým, nu což, život jde dál a pro jedno kvítí slunce nesvítí, to už věděly naše babičky.

Vím, není to žádná selanka. Jen bych měla takový skromný návrh pro začátek: někteří muži by si mohli přestat plést obtěžování s dvořením a některé ženy by mohly býti více ženami. Zas tak složité to není!