Časy se mění. Nejsem staromilec a zpravidla si nemyslím, že líp už bylo. Jenže teď je to evidentní, změna k lepšímu se prostě nekoná.
Připadá mi to tak příznačné, že z toho až trochu mrazí. První polistopadová ministryně spravedlnosti, paní Dagmar Burešová, odešla. Občanské fórum, za které byla nominována, se rozpadlo už dávno. V průběhu času se objevilo a znovu ztratilo nemálo stran a sdružení. A taky se vytratilo nadšení a touha sledovat, co nového se v naší zemi děje. Už málo mých známých sleduje zprávy každý den. Co také - koňský handl při sestavování vlády? Nezadržitelný pád jedné z tradičních stran snad ani ne do propasti, ale do jakési smrduté bažiny, ze které se bude hrabat roky? Nemastné neslané poštěkávání opozičních stran, zatímco vládní moloch táhne dál?
Mohlo by se to snad zdát zbytečné, ale v době, kdy se do sestavování vlády výrazně snaží zasahovat komunisté (byť s nejnižším volebním výsledkem), neuškodí si trochu osobnost paní Dagmar Burešové připomenout.
"Zbabělost by měla být trestná" bylo prý její životní krédo a jím se také řídila v časech, kdy jakýkoliv nesouhlas s oficiálním postojem opravdu znamenal být vystaven represím režimu. V dobách normalizace se nebála obhajovat takové klienty, jako byl Milan Kundera, Ivan Medek, Karel Kyncl. Zastupovala matku Jana Palacha proti lživým teoriím prominentního komunistického poslance Viléma Nového o smrti jejího syna. Byla sledována státní policií, sebrali jí na sedm let pas a pronásledovaná byla i její rodina.
Avšak i estébáci jí svým způsobem vzdali čest, neboť její přezdívka v jejich spisech byla "Dáma". A nejen proto, že byla vždy dokonale upravená, usměvavá, noblesní a slušná. Ona prostě byla noblesní a slušná jaksi i zevnitř. Nehandlovala, s grácií trvala na svých postojích, aniž by někoho urážela či dehonestovala. Její slovo platilo, vzbuzovala důvěru občanů v právní systém, byla jakousi zárukou spravedlnosti, jíž by se mělo dostat každému.
Dagmar Burešová už není. Dáma odešla. A přišla - paní Malá. Mrazí mě teda dost.
