Asi nejsem sama, kdo usilovně přemýšlí nad tím, co nás to postihlo a proč. Jestli to náhodou není varování našemu plemeni, že se tu už roztahujeme přespříliš. A jaká bude naše odpověď? Vezmeme rozum do hrsti?
Tuhle jsem si na Novinkách přečetla rozhovor se starostou Českého Krumlova. Už už jsem chtěla sobecky přelétnout obvyklé stesky nad vyprázdněnými ulicemi našich turistických center, když tu mě zaujala páně starostova zajímavá úvaha. Zamýšlel se nad budoucností svého města. Rád by ho viděl plné onačejších turistů, než jsou obvyklé davy spěchajících Asiatů, zdrživších se maximálně na jednu uspěchanou noc. Město naplní, nic moc neutratí, obtěžují svými mobily na tyčích kolemjdoucí a v nekřesťansky brzkých ranních hodinách rachotí svými zavazadly po historické dlažbě, jen aby proboha nezmeškali svůj autobus, jenž je odveze k dalšímu evropskému skvostu, Salzburku, Vídni?
Moc by si přál, pan starosta, ulice svého drahého města plné vnímavých, citlivých turistů z Polska, Rakouska, Slovenska, popřípadě Německa, rozumějí naší duši sdílejíce s námi po staletí společný prostor. V klidu si vychutnají naši tradiční kuchyni a dají si na čas, než tento historický skvost projdou celý.
„Všechno se vrátí do starých kolejí, přijedou zase a bude jich ještě víc,“ doufá naopak čínská průvodkyně, natrvalo usazená ve městě.
Nejsou sami v Českém Krumlově, kdo se ptá, co bude dál. Zda nám tohle nenadálé nadělení může přinést i něco dobrého. Třeba se na chvíli zastavit a zamyslet nad tím, jak tu fungujeme v téhle zemi, v Evropě, na celém světě, ve vesmíru. Kam se to vlastně pořád tak pachtíme a proč? Proč vlastně musíme stále chrlit nová a nová auta, tuny plechu, jede to trochu rychleji, avšak téměř všude je už omezená rychlost, tak proč vlastně? Spousta úžasných možností, ale kdo má dnes čas číst všechny návody? Pračky s osmdesáti funkcemi, víc vody, míň vody, domácí kina, profi kuchyně, hodinky s vodotryskem, ale proč? Proč je vlastně měříkem pokroku a prosperity spotřeba? Armani si už taky zoufá, oběť vlastního byznysu, čtyři veliké přehlídky do roka, před nimi soukromé výlety bohatých snobů do resortových rájů, aby byli před plebsem napřed, ale kdo to má stíhat a nakonec? Krásné obleky visí v obchodech na štanglích tři neděle a tolik práce tolika lidí jde do háje, nový trend velí o jeden knoflíček na poklopci víc! A kdo ho nemá, je hňup. Aspoň po další tři neděle…
Mohli bychom se také začít ptát, kdo je pro nás, pro naše zdraví, jistoty a bezpečí nezbytný. A kdo naopak zbytný je. Nechme je být, avšak jak léta letoucí oceňujeme ty, na které se okamžitě spoléháme v momentě, kdy máme vodu ledva po kotníky, natož když nám sahá po prsa? Víme o nich, že bez ptaní nastoupí a nebudou hledět ani na vlastní zdraví ani životy. Je to jejich práce, jejich poslání. Mimochodem, skvěle placené, teď například lékaři dostanou za rizikovou práci celých krásných 35 Kč příplatek!
V Českém Krumlově jsme byli několikrát. Nádhera! Město samotné, hrad, park, i ta diskutovaná otáčecí scéna, proč ne? Kouzelná zákoutí, překrásné výhledy. A jenom pár hospůdek, kam má našinec chuť se znovu vrátit. Protože ty ostatní jaksi využívají hladu turistů, kteří se sem ve své honbě za světovými unikáty už stejně nikdy nevrátí a tak ve spěchu zhltnou všechno, co se jim pod označením „tradiční česká kuchyň“ nabízí, nakoupí pár ruských vojenských placatých kšiltovek, něco matrjošek coby suvenýrů z Čech a s pocitem dobře odvedeného turistického výletu nás navždy opustí.
Ano, bylo by to krásné, Český Krumlov plný kultivovaných lidí, které by ani nenapadlo v opilosti vyřvávat po nocích.
Ono by vůbec bylo plno krásných věcí na tomto božím světě!
,
