A my hned za ní. Tolik vysmívané harašení dostalo názornou podobu ve formě obří hollywoodské aféry. No jo, Amerika. Ale co my Češi, věční posměváčkové, my zas jen muzikanti?
Pěkně nám to zase zaharašilo, a nejen ve Spojených státech. Aféra se vyvalila jako nechutný vřed, svět se diví, svět je šokován. Jaké překvapení, zase jeden mocný muž zneužil svého postavení! A po prvním nařčení se zrádný pytel roztrhl a přidávají se další a další napadené a zneužité a běda! do sítě obvinění se chytily i další velké ryby, Malý velký muž Dustin Hoffman a úspěšný seriálový prezident Kevin Spacey.
Těžko uvěřit tomu, že se už předtím nešuškalo a neklevetilo v Hollywoodu o prostopášnících. Jenže jak vystoupit proti magnátům či hvězdám, bez důkazů a z pozice "nicky", jež může být v konečném důsledku šťastná, když si o ni dotyční vůbec otřou boty? Navíc, rybka smrdí od hlavičky, praví staré přísloví, jestliže demokraticky zvolený prezident se beztrestně vyjadřuje o ženách opravdu svérázným způsobem, nelze se ničemu divit. Takže máme na jedné straně ve Spojených státech poměrně puritánskou společnost, nad jejímiž pravidly nám někdy rozum stojí, a na druhou stranu pěkně fuj aféry.
Leč nechme Spojené státy Spojenými státy, my si zřejmě vystačíme sami. Náš pan prezident se se svými výroky o něžném pohlaví může směle postavit hned vedle hulváta amerického a náš celkem neblahý český zvyk všechno zesměšňovat situaci neulehčuje. Žijeme si ve zrovna takové bublině jako ti v Hollywoodu.
Začíná to už třeba tím, že v České republice jsou jedny z největších rozdílů v platech žen a mužů. Na vysokých školách studuje sice více dívek, ale nakonec ve vedoucích pozicích končí zpravidla muži. O politických funkcích ani nemluvím, nepomohly ani kvóty, jež si některé strany daly za cíl. V momentě, kdy jsou funkce v ohrožení, jdou veškerá ušlechtilá předsevzetí stranou, pánové se hrnou ke korýtkám hlava nehlava.
Pokračuje to obtěžováním v dopravních prostředcích, kdy se dotyčné nikdo nezastane. Rádoby vtipnými poznámkami, jež musí žena často snášet v mužském kolektivu. Dosud patriarchálním vztahem muže lékaře, hlavně gynekologa k pacientkám. V poslední době mě šokovala zpráva o počtu znásilnění u nás. Podle odhadů policie ženy až devadesát případů neohlásí, nikomu už nedůvěřují.
Nedávno mě v televizi zaujal pořad pana Šípa Všechnopárty. Mezi pozvanými byla i Tereza Nvotová, mladá slovenská herečka a režisérka. Natočila film Špína o znásilnění studentky učitelem. Téma úplně nezapadlo do formátu pořadu, který má spíše charakter vesele bezstarostného tlachání. A možná také proto se ho moderátor snažil odlehčit vtipkováním o tom, jestli postižená vlastně chtěla nebo nechtěla. Bylo to ubohé a hloupé. A nejhorší bylo, že publikum vtípek ocenilo docela hlučným smíchem. Smály se i přítomné ženy, a to bylo snad ještě ubožejší a hloupější.
Pořád si myslím, že žijeme v civilizované společnosti, kde je většina lidí dobrých. Jen bychom si měli připustit, že není všechno tak pohodové a jednoduché, jak si někdy malujeme. Nejen Hollywood, světové hvězdy a bohatí producenti. On někdy stačí i vedoucí docela malého oddělení, který myslí, že má svoji na výdělku závislou podřízenou v hrsti. Tak se aspoň přestaňme pošklebovat, to by mohlo stačit. Pro začátek.
