Začátky mé pracovní kariéry

Jako spousta absolventů jsem i já po škole zakotvila v úplně jiné profesi, než jsem vystudovala, ale rozhodla jsem si ten rok v drogerii nějak užít.

Když jsem začala pracovat v drogerii, byla jsem v šoku, že tam chodí lidé, kteří měli nevšední požadavky a dotazy :)

Co ty ponožky, jaká je to velikost?
43-46
Takže i na moji nohu.
Jo.
I na tu vaši?
Stopro.(Proč se proboha ptá, jestli mi ty ponožky budou?)
A chtěl bych větší osušku než je tadyta!
No, to je ale hadr na podlahu.
Takže větší osušku nemáte, jo?
Ne, nemáme.
A stěrku na okna?
Tu máme.
Má nástavec?
Nemá.

Takže jak daleko došáhne?
Tam co vaše ruka.
Takže alespoň 2 metry 40?
(Podívám se na pána, kterej je o dost menší než já a zavrtim hlavou.)
Tak jak daleko dosáhne ta stěrka?
No tam co vy!!
Jak, tam co já?
Ta stěrka je ve vaší ruce, tak dosáhne víceméně tam co vy.
Jánevim jánevim jánevim, zaštká chlápek a zdrhne.

Mé mentální zdraví je ohrožováno každý den!
paní cca 75
"Chci párátka.“
„Tady. Chcete kulatá, plochá?“
„Kde byly vyrobený?“
„Tyhle jsou český, tyhle čínský..“
„Já si vemu tydlenc, no ale počkejte! Proč je na nich napsáno P.R.C.? To já nechci takový nápisy na párátkách, tohle teda ne.“
babča vrhla krabičku zpět do regálu a zlehka frkajíc kvapně odkráčela!
Bohužel..nedala mi šanci vysvětlit jí, co to to P.R.C. je :)

Stojim, pokukuju po lidech a v tom vidim chlapa, jak opírá kolo o výlohu až to zadrnčí. Chlápek má zrzavej plnovous, čtyřicítku na krku, čepici s klapkama přes uši, gumáky a valí se do krámu.
Elegentně s falší hodí svý tašky na pult a začne vykřikovat:
„Máte fialovou barvu?“
já: Na vlasy, potravinářskou nebo na textil?
Na vlasy! vykřikne chlapík a strhne si čepici z hlavy, abych uzřela jeho velkolepě surrealistický počin, kterým jsou sytě fialový vlasy (ostře kontrastující se zrzavým vousem) přecházející do sytě fialovýho čela, uší a rukou (trochu i bundy.) První, co mě logicky napadne je, že toho docílil jedině hypermanganem.
Chci fialovou barvu na vlasy! Co to je?
Cože?
Chci mít fialový vlasy.
Už je máte fialový.
To sem si zbastlil doma, to je nějakej bazmek..Chci barvu.“
potlačím záchvat hysterickýho smíchu a jdem k barvám.
Chci fialovou!
Jistě, chápu.
Fialovou, rozumíte? Abych měl fialový vlasy.
Jo.
Jak dlouho to vydrží?
Záleží i na tom, jak často si myjete vlasy.
ticho
To je teda ta barva? jo?
Jo.
Budu mít po ní fialový vlasy?“
Jo.
A jak dlouho to vydrží?
Píšou tu , že až 24 umytí
Ta je ale drahá, to já se rozmyslim.
Chlap vylítne z krámu, oběhne dvakrát kolo a vrací se.
Dobrý den, máte ještě tu fialovou barvu?
Jistě.
A jak dlouho vydrží?
(3x se opakuje výše napsaný rozhovor)
Po zaplacení
Takže si to nanesu na hlavu, jo?
Ano.“ (začínají mi téct slzy)
Budu je mít fialový?
Ano.“ (začínám škytat smíchy)
Vydrží to aspoň čtvrt roku?“
Věřim, že vám jo.“
Je to teda barva na vlasy. Fialová?
Ano. (hlasitě se směju a bojím se, že mi za to třeba namlátí)
Takže jak dlouho to vydrží?
Markuju mezitím zboží chlapovi, co celý výjev pozoroval a vidím jak se kouše do pusy, aby se nesmál. Na odchodu pronese:
Nahahahahashledanou.
Fialový přelud se ale nevzdává. Dvakrát proběhne krámem, popadne Tide na praní skočí s ním na kolegyni, která je za závěsem ve skladu a vykřikne:
TYDE! TYDE! Budete ho ještě někdy mít?
Uklidněn odpovědí, že samozřejmě. Vybíhá z krámu, usedá na kolo a odjíždí vstříc podvečernímu městu.