Nebezpečný kult krásy – trochu pokřivené zrcadlo?

Kult krásy tak, jak je v současné době propagován, může být hodně nebezpečný. Důkazem jsou případy žen zohyzděných po mnoha plastických operacích, jimiž si chtěly pomoci k dokonalému vzhledu. Světem také nedávno proletěla zpráva o mladé anorektičce, která v důsledku své nemoci zemřela v pouhých 28 letech zřejmě na zápal plic. Narůstá počet lidí investujících do svého vzhledu astronomické částky a televizní stanice začaly více než v minulosti vysílat pořady zaměřené na vylepšování image.

Proč je podle mého názoru současný pohled na krásu v mnohém problematický? Prvním úskalím je prosazování umělosti. Chcete být opravdu krásní, ale příroda vám nenadělila? Pak vám módní průmysl radí: pořiďte si umělé řasy, umělá prsa, umělé nehty, potlačte svou přirozenost, jak jen můžete! A budete pak „dokonalí.“ Definujte ale dokonalost. Jednoznačné vymezení přeci neexistuje, protože i vkus každého z nás je odlišný. Mediální masáž navíc nějak nepočítá s tím, že by krása mohla být spatřována i v něčem jiném, než v umělosti, a že jsou i lidé, kteří ji ve strojenosti opravdu nevidí.

Jinak opravdu nejsem puritánka a neodsuzuji, že si žena nechá nalepit umělé nehty, pokud se s nimi cítí dobře. Sama se ráda hezky obleču a učešu. Problém však nastává, když krášlící procedury začnou překračovat normální míru a z honu za krásou se stane posedlost. Bohužel dnešní kampaň svým způsobem navádí i k ní. Nejcitlivější skupinou, na kterou se cíleně zaměřuje, jsou teenageři. Pubescence představuje období, kdy je člověk nejchoulostivější vůči tomu, jak jej vnímají ostatní a mnohdy se obtížně vyrovnává se změnou svého vzhledu.

Z časopisů určeným této věkové kategorii pak na mladé čtenáře doslova křičí hesla: „Změň svou image.“ „Udělej si radost nákupem nových hadříků.“ Není divu, že „puberťák“ brzy získává dojem, že není dostatečně „in“ a musí s tím něco udělat. A pokud mu rodiče dávají dost peněz, začne je mnohdy utrácet za nové módní „vychytávky“ a jako svůj hlavní koníček uvádí nakupování. Ti, kteří peníze nemají a nejdou s dobou, jsou pak někdy označeni za „socky“ a dochází tak ke vzniku ekonomické šikany, nežádoucímu fenoménu současnosti.

Mediální kampaň rovněž hlásá, že vše musí být dostatečně „na efekt“ a zapomíná se na kvality, které nejsou viditelné na první pohled. Neobvyklá úprava vzhledu je tak mylně interpretována jako to, co činí člověka jedinečným a povrchnost pozvolna vládne světu. A tak není divu, že se noviny začínají plnit články o nešťastnících, kteří na své experimenty se vzhledem doplatili kromě peněz i vlastním duševním a fyzickým zdravím.

Proto je podle mého názoru pro současnou dobu znovu aktuální myšlenka mého oblíbeného filozofa Seneky: „Uvnitř mějme všechno zcela odlišné, ale náš zevnějšek shoduj se s davem. Náš šat nebuď nádherný, ale také ne špinavý.“ (SENECA, L. A. Výbor z listů Luciliovi. 2. vyd. Praha: Svoboda 1969. 282 s., 77 s.  ISBN: 25-104-69, s. 14). Co myslíte vy? Není současné zrcadlo krásy přeci jen trochu pokřivené?