Má vysokoškolské studium smysl?

Každý z nás si občas klade otázku po smyslu toho, co dělá. Já se navzdory tomu, že jsem vždy patřila k zapálenější části studentské populace, v poslední době stále častěji sebe sama ptám, zda měla a mají má studia na vš nějaký význam, či nikoli a zda by nebylo lepší místo studia několikátým rokem chodit do práce. Proč?

Vysoká škola, tak, jak ji znám je podle mého názoru hodně specifická instituce. Student se zde může mnohé dozvědět, pokud má o obor zájem. Může mít pak i dobrý pocit z toho, že se něco naučil a aspoň o kousek se posunul ve svých vědomostech z daného oboru. Na druhou stranu je pak ale konfrontován s názory, že vš je úplně k ničemu, protože dnes ji udělá téměř každý a poznatky získané na vš jsou vlastně jen zbytečná teorie. Jistě, že praxe se diametrálně liší od teorie, pokud ale vš představuje takovou zbytečnost, proč už dnes u každého druhého zaměstnání musí mít uchazeč o něj vysokoškolské vzdělání? Z jakého důvodu se vytváří umělý požadavek na vš vzdělání, tam, kde by to snad ani nebyla potřeba? A opravdu je každá teorie k ničemu?

Pro idealisty, k nimž jsem (možná bohužel) vždy patřila, byla vš místem, kde chtějí nejen získat titul, ale také se něco nového dozvědět a dostat se blíže k oboru, který je zajímá. Pokud patříte ke skupině idealistů a snažíte se, abyste si ve vámi studované oblasti alespoň trochu rozšířili obzory, není pak zrovna dvakrát motivující poslouchat, že to, co považujete za zajímavé nebo nějakým způsobem pro vás přínosné jsou vlastně úplné zbytečnosti jen proto, že v praxi se s nimi nesetkáte. Jistě, že i na vš se každý (i zanícený student) setká s předměty, které ho nebaví a sám je vnímá jako nadbytečné, ale pokud ho obor zajímá, tak si v něm přeci jen něco najde a není pak logicky příjemné ani dvakrát povzbuzující poslouchat, že i to něco je vlastně nic. Na vš se vyučuje samozřejmě hodně teorie, ale musíme pochopit, že vš není praktická škola, ani učiliště. Jsem sice pro to, aby byla škola více propojena s praxí, protože praxe je v mnoha ohledech hodně důležitá a často se na vš bohužel zanedbává, ale větší důraz na praxi by neměl být spojen s odsuzováním nabytých teoretických vědomostí, zvlášť pokud nebyly studentem získávány pouze povrchně .

V dnešní době se také (podle mého mínění) ve větší míře projevují ve společnosti negativní postoje vůči velkému počtu vysokoškoláků. Vysokoškolák patří do určité škatulky a pozice studenta vš v současnosti není zase tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Často pak lidé paušalizují a říkají, že vysokoškoláci jsou ti, kteří si chtěli akorát prodloužit mládí, získat titul, žít déle na úkor rodičů a tak podobně. A jako by se pak záměrně zapomínalo na vysokoškoláky, kteří nešli na studia z těchto důvodů, ale prostě proto, že je obor baví. Nemusím snad říkat, že pro aktivní studenty není moc podněcující být zařazen do stejné skupiny s těmi, kteří šli na školu bez jasné představy, jen aby nějak získali diplom a pak měli konečně klid. I z toho důvodu občas propadám skepsi, jestli mám zapotřebí být po několika letech úsilí vměstnávána do takových nelichotivých pozic, když se (snad oprávněně) domnívám, že si to nezasloužím.

Kladu si také jednu otázku. Pokud se společnosti nelíbí vysoký počet vysokoškoláků, proč naši vysokoškolskou populaci raději nezredukuje? Odpadl by důvod pochybovat o vysokoškolácích, kdyby nebyl na vš přijat a nevystudoval ji každý druhý, ale opravdu jen ten, kdo o daný obor skutečně stojí. Kdo ví, možná bych za takových okolností ani nestudovala. Nicméně třeba bych byla v určitých ohledech i šťastnější, než za současné situace, kdy mi chvílemi začíná snaha připadat marná, když vidím, že ten, kdo jde na vš s nasazením se občas stává tak trochu raritou mezi masou těch, kteří chtějí studium nějakým způsobem co nejrychleji překlepat k titulu.

Dříve zapálení studenti jsou pak čím dál více frustrováni, když se setkávají ve svém okolí s narážkami typu: „Proč se tak snažíš, když toho inženýra, magistra (nebo cokoli jiného) nakonec zvládne i Pepa, který u všech zkoušek propadal?“„Neber to studium moc vážně, protože se koukni kolem sebe, že tady o nic nejde, nakonec nějakou výšku stejně vystuduje pomalu každej.“ „Ty ses to opravdu učil (a), když to půjde opsat z taháku?“„Raději nebuď na cvičeních tak aktivní.“

Bohužel tyto narážky nebývají vždy tak úplně vzdálené od současné vysokoškolské reality. Není divu, že mě i jiné studenty stojící o obor občas přepadají pocity, zda má vysokoškolské studium smysl, a zda by se člověk neposunul ve svém životě dále, kdyby místo školy chodil do práce. Vzdělávání vždy bylo mým koníčkem, ale musím v současné době celkem dosti bojovat, aby mým koníčkem také zůstalo, protože demotivujících okolností zvnějšku není zrovna poskrovnu a málo naplat, ani silná vnitřní motivace ke smysluplnému studiu nestačí. Odpověď na moji otázku z nadpisu pro mě proto zůstává stále otevřená.