Diskriminace kvůli věku se týká i mladých

Média dnes informovala o tom, že v současné době dochází v naší zemi stále častěji k věkové diskriminaci. Tento trend se dotýká nejvíce občanů ze starších ročníků, kteří jsou nejednou neprávem zaškatulkováni do skupiny s nižší výkonností, aniž by se mnohdy přihlédlo k jejich dlouholetým zkušenostem a k dovednostem získaným praxí.

Věková diskriminace je však fenomén, který se dotýká i mladých, zejména skupiny lidí kolem 20-25 let. Je jasné, že my, kterým je mezi 20-25 lety se nemůžeme svými postoji a schopnostmi poměřovat s lidmi kolem padesátky, protože jsme toho tolik nezažili, mnohé tudíž nevíme a musíme se spoustě věcí ještě učit. Na druhou stranu  i  přesto, že jsme ještě mladí, většina z nás se alespoň formálně cítí být dospělými a není tedy zrovna příjemné, pokud je s námi jednáno s neúctou jako s někým podružným.

Ne jeden mladý člověk si například vyslechne okřídlenou větu: „Ty o životě nic nevíš, tak se k němu ani nevyjadřuj.“ S tímto výrokem si dovolím nesouhlasit. Proč? Domnívám se, že pokud mladý člověk vyjádří svůj názor slušně a nikoho jím cíleně neuráží, není snad důvod jeho postoje automaticky shazovat jen proto, že je má na rozdíl od padesátníků jiné a z pohledu starších třeba i méně vyzrálé. Dětem nechceme upírat, aby se svobodně vyjadřovali, lidem středního a staršího věku také ne, tak proč mladým? Jak jinak se tedy má mladý člověk učit zaujímat stanoviska, když už v zárodku je mu ukázáno, že je lepší „držet pusu a krok“ a nechat slovo jen na povolanějších?  A jsou povolanější vždy povolanějšími? A platí pokaždé, že mluviti znamená stříbro a mlčeti rovná se zlatu? Toť otázka!

Na mladé je také často pohlíženo skrze prsty jako na zkaženou generaci, která už neví, co to znamená chovat se slušně, nemá žádné cíle, ani ambice a jen se poflakuje, jak nejdéle může a těží z mnoha výhod. Ale co mladí, kteří takoví nejsou? Neříkám, že je jich závratně mnoho, ale není jich podle mého mínění ani málo. A pokud patříte ke skupině mladých, jejíž cíl nespočívá v nicnedělání a v touze vydělat miliony peněz bez ohledu na morálku, je pak dost nepříjemné, když si vás část společnosti, bez jakékoli snahy nazírat na celou věc i z jiného úhlu pohledu, automaticky zařadí do šuplíčku líných a zhýčkaných individuí. Je to zhruba stejně nepříjemné pro mladého poctivého člověka být zařazen do takové skupiny, jako pro důchodce, když ho bez okolků ihned vměstnají do škatulky neproduktivní složky společnosti.

Dalším problémem, s nímž se mnozí mladí potýkají, je sílící tlak společnosti na výkon. Chcete vědět, proč si mnozí mladí lidé stěžují na úzkosti? Opravdu je v tom jen jejich neschopnost adaptovat se a nebo i něco jiného? Myslím, že příčin je více. Mladí musí být pružní, schopní, rychlí, mnoho toho umět, nesmí se bát, ale nesmí své schopnosti zase dávat příliš na odiv a hlavně, nic se nesmí řídit citem, ale vše by mělo být podřízeno chladnému rozumu. Bohužel, dnešní doba hlásá kariérismus natolik, že se ze vztahů mezi členy společnosti vytrácí lidskost. I to mohou mladí lidé pocítit víc, než by se mohlo na první pohled zdát, zvlášť pokud nejsou utesáni z kamene. Jste mladí a nezkušení? Pak počítejte s tím, že kdekdo raději smete ze stolu názoru mladého, kde kdo si na něj spíše otevře pusu, kde kdo mu řekne to, co si by si ke staršímu nebo stejně starému nedovolil ani ve snu. A od mladého se očekává, že vše přijme s klidem, jako by se nic nestalo, bez nároků na omluvu. Mnozí zkušení lidé to jen bagatelizují slovy: „Jste mladí, tak to musíte přetrpět, i my jsme to museli vydržet, a často i v daleko větší míře, než vy.“ Co z toho vyplývá? Mladým je vlastně vzkazováno:

„Neohrazujte se, ale strpte, co se dá, pro dobro a klid všech. Jedině tak můžete doufat, že si zbytečně neuškodíte. Hlavně moc neupozorňujte na problémy a nemluvte o nich, beztak jste k tomu nekompetentní, protože nevíte, co je to problém. Když budete plnit všechny požadavky na ideálního mladého, pak vás mezi sebe přijmeme. Jinak budete mi alespoň v části společnosti smůlu.“

„A ještě jedna věc, neříkejte, že jste někdy byli diskriminování a že víte, co to znamená diskriminace, za tak krátkou dobu, co jste na světě, o tom nemáte ani páru…“

Otázkou pro mladé i starší zůstává: Opravdu ne? A týká se diskriminace skutečně jen lidí v důchodovém věku? Co myslíte vy?