Příběh osmý. Nejčistší láska

Cítila jeho horký dech, byla v jeho očích touha? Klečela mu u nohou, opírala se o ně a dívala se mu do tváře tak zblízka, že stačilo lehce našpulit rty, aby se dotkla těch jeho. Touha políbit ho ji spalovala. Vycházel z jeho očí žár? Cítil to stejně? Jeho pravá ruka se dotýkala jejích zad. Má si své rozpuštěné vlasy dát bokem nebo svázat do culíku? Co když ho svým nenadálým pohybem vyplaší a už se jí nebude dotýkat?

Nechtěla odejít z jeho blízkosti, ale už nebylo možné tu chvíli dál protahovat. Stoupla si a šla se napít vína. Jen zlehka, bude řídit.

Kouzlo tíživě krásného okamžiku se počalo pomalu vytrácet. Dopila studený čaj. Nesnáší studený čaj a teplé víno! Seděli naproti sobě, mezi nimi byl talíř vánočního cukroví. Bylo pozdě večer, nechtělo se jí odejít, ale únava ji přemohla. A domů to má tak daleko! Jeho upřené pohledy do jejích očí byly čím dál delší. Má se odvážit ho políbit? Ale co když se mýlí! Za svůj omyl by zaplatila velmi vysokou daň. Daň ze spěchu, nerozvážnosti a touhy.

Přestala myslet na sebe a soustředila svoji mysl na něj. Dal před lety slib, má ho porušit? Chce ho porušit? Ona zklame jeho a on sám sebe. To zklamání by bylo příliš velké, neúnosné. Zničí jediným polibkem všechno, co on celý život žil? Může jediným nevhodným slovem či dotekem zlomit veškerou důvěru, která mezi nimi je. Je tak křehká!

Odbila jedenáctá. Kouzlo hlubokého večera se vytratilo. Spěchala domů. Při loučení se objali a dali si jen letmé políbení. Galantně jí pomohl do kabátu.

Cestou domů na sobě cítila jeho příjemnou vůni, která ji zaujala hned při prvním setkání.

Když po půlnoci ulehla do své postele, myslela na jeho těsnou blízkost, na jeho horký dech a tu spalující touhu, které oba tentokrát dokázali odolat...