Tak, jako každého letního večera vyplouvají bárky na moře. Příboj už dávno ztich i rackové šli spát.
X+
V dálce nad modročerným mořem doznívá tiché šumění vesel a vznáší se příslib nádherného, teplého rána s vůní ryb a mořské soli, ozvučeného křikem probuzených racků a veselými hlasy vracejících se rybářů s bohatým úlovkem.
V pobřežní rybářské vesnici jsou ještě slyšet poslední dozvuky nečekané bouře a úsvit si dává líně na čas. Děti spí sladkým spánkem neviných. Všechny ženy, mladé i staré jsou již dávno vzhůru a připravují snídani pro své milé, jako každého rána už po mnoho let.
Muži dnes domů nespěchají i rybí trh bude muset počkat. Nechávají mezi s sebou kolovat lahev rumu a losují, kteří z nich půjdou s tou špatnou zprávou.
Je jich opět o jednoho méně. Mraky ho již odnesly na jiný světa pól a jako mnoho jiných před ním, už ví co skrývá záhadné dno mořské.
Tisíce zářících ryb, překrásné odlesky hvězd a nekonečného vesmíru, podivuhodný stříbřitý svit měsíce a zlatavé světlo žhnoucího slunce. Možná se prochází bájnou Atlantidou a poslouchá úžasný zpěv éterických zrádných Sirén.
Neslyší vzdálené bouře, ani zuřící vytrvalé vichřice prohánějící se nad mořskou hladinou.
Neslyší úpěnlivé volání svých kamarádů.
Neslyší pravidelné údery vesel vyplouvajících a vracejících se bárek.
Neslyší křik racků volajících ho zpět na pobřeží.
Neslyší pláč ženy, kterou nade vše miloval.
Neslyší prosebný hlas svého malého synka.
Neslyší... spí spánkem spravedlivých.
Takový je úděl rybářů. Někdy obdivuhodně krásný a někdy smutný a strašný.
Až jeho synek vyroste i on splatí moři svůj díl. Jen sudičky ví, jaký bude.
Už svítá a rybářská vesnice se probouzí do nového letního rána.
Jen já jsem zaslechla tichý a vzdálený zpěv, který proletěl, jako průzračný vánek nad klidnou třpytící se mořskou hladinou a vrátil se zpět do lůna moře.
