- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Internet
Ale ty jsi vždy měla optimismu a kuráže na rozdávání a navíc podporu milující rodiny. A i proto to byl tak obrovský šok, když jsi v ten obyčejný všední den přijela z práce domů a našla své děti sedět plačící na chodníku, před domem svých rodičů.
Zevnitř bylo slyšet jen nadávky a křik. Nikdo ti neřekl, co se stalo a už se to asi nikdy nedozvíš. O to větší je bolest v srdci.
Dokázala jsi začít znovu, přestěhovala jsi se s dětmi do hor, kde ti bývalo krásně u babičky a dědy na prázdninách.
Našla jsi novou práci, přátele a děti spoustu kamarádů, zkrátka začalo se zase dařit.
A najednou přišla ta strašná zpráva. Otec zemřel, na pohřeb nejezdi, nikdo tě tu nechce.
Jistě, že jsi jela... sama a brzy ráno, aby ses s nikým nepotkala. Polibek na to studené čelo, už nikdy nevymažeš ze své mysli a dopis, co jsi mu potají vsunula pod černé sako nikdo nepřečte. Jen ty víš, co je tam napsáno.
I když dnes ani zítra nevyschnou tvé slzy, tak věř, že bude líp. Zase bude slunce svítit i na tebe a hřát tě svými paprsky.
Nikdo není ostrov.
Pro mou kamarádku, stojím při Tobě... a nejenom já.
Další články autora |
Městská část Praha-Libuš
Praha