- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
zemřel mi syn a vím o čem píšete, ty pitomosti kolem, pinožení a honění, v lidech jsou mnohdy skvosty a nejsou tak vidět jako rádoby "celebrity" Dík, z rozrušení na tou vzpomínkou jsem odklikla dříve než jsem napsala, děkuji a přeji hodně síly
četla jsem jej pětkrát,desetkrát,nevím a chtěla něco říct,něco napsat,poděkovat Vám,ale tělo mě vypovědělo službu,jen slzy se mě draly do očí.Otec mě umřel ve svých 48 letech,najednou,nečekaně a v mém náručí.Sotva jsme jej pochovali a zarmunek z nás nevyprchal,přišlo parte,že nás opustila jeho matka,moje babička.Bratr se vrátil z vojenského cvičení a diagnoza,těžká tuberkulóza,nebylo mu ani 25 let.Skoro rok strávil v sanatoriu,k tomu ještě zpráva,že má nejlepší kamarádka spáchala sebevraždu.To byl lednový měsíc,kdy jsem se bála každého zazvonění,kdo stojí za dveřmi,bála se otevřít poštovní schránku a když někdo v mém okolí řekl, víš co se stalo nového,tak projížděl mým tělem doslova mráz.Pak si člověk doopravdy přehodnotí jak svůj život,tak i jeho priority.Vím že smrt k životu patří,ale ne tragédie.Její následek si člověk uvědomí,ale bohužel pozdě a nebo až když se to dotkne jeho samotného.
vaše příspěvky jsou jediné,které čtu.Jen bych uvítala větší frekvenci přispívání,neb pracuji jako pom.zem.dělnice,celé dny na povětří a když se připotácím domů,často v podobě kostky ledu,potřebuju něco na "zahřátí".A v tomto smyslu fungujete skvěle.Od začátku.Děkuji.
poklona. A taky karma. NS
P.S. A už neprndám...
tak pěkného a úplně lidsky napsaného, jsem už dlouho nečetla.Vřelé díky ! Prosím, pokračujte......