Jako malí kluci

Mé pozvání do Kramářovy vily  od pana premiéra způsobilo poprask. Proč? Pánové Topolánek, Kalousek či Liška se nechali slyšet, že to nepovažují za normální . Nejsem prý pro ně partner. Politickým matadorem sice nejsem, ale s každým ze zmíněných pánů jsem u jednoho stolu nejednou seděla. Pan Topolánek dobře ví, jak důležitý bývá někdy jediný hlas ve Sněmovně. Diví se ale současnému premiérovi, který si toho je vědom a respektuje všechny, byť malé parlamentní subjekty. Pan premiér Fischer tak nebude nucen za pět minut před stiskem hlasovacího tlačítka zjišťovat, co od koho může očekávat. Je moudrý.

 Pan Kalousek zase dobře ví, že jsem předsedkyní DSZ -  strany, která vznikla dříve než skupina sdružená v TOP 09. To, že má nejmenší zastoupení v Poslanecké sněmovně,  neznamená ještě, že se s ní nemá počítat.

No a pan Liška zpívá  se svým souputníkem, bývalým předsedou  Bursíkem obehraný falešný duet o jakési bublině a trucpodniku zpunktovaném snad někým zvenčí. To je možná jejich zbožné přání, ale ve skutečnosti je to tak, že DSZ existuje, funguje a posiluje.

A  jestli se uskuteční avizovaný návrat ztraceného syna Bursíka a zopakuje se teplická podoba sjezdu, bude DSZ muset pootevřít dveře dokořán, protože zelení prchající před „silou, Kaťuško, silou“ budou hledat útočiště.

Nechápu, proč mají najednou kolegové předsedové politickou kopřivku z jedné ženské sukně. Nechystám se ke konfrontacím, nemám v úmyslu bombardovat pana premiéra personálními požadavky, přijala jsem pouze pozvání a vyjádřím se k dalšímu směřování vlády. Mimochodem premiér Fischer a jeho kabinet mají důvěru veřejnosti. Klima v české politice se díky nim změnilo. Věcná argumentace bez emocí je lidem blízká. Pan premiér si na nic nehraje. Na politické scéně je klid.

To jen staří matadoři , snad aby nevyšli ze cviku, snad aby národ nezapomněl, že politici tu jsou, škádlí se mezi sebou.   

A tak pan Bursík vzkazuje panu Vondrovi, že je „prolobovaný“ ( čehož si ale nevšiml po celou dobu, co s ním seděl ve vládě), pan Liška si pro změnu zalistuje v atlase a zjistí, že kalous ušatý „klape naprázdno zobákem“ a nevkusně ba nemístně vztáhne toto moudro na pana Kalouska ( což mu ale jistojistě v době společného  vládnutí nepředhazoval), pan Topolánek označí  pana Vodrážku za blba, což ale veřejnost nemusí příliš vzrušovat, protože je to jejich modré vnitrostranické pošťuchování. 

 No nic, pánové, škádlete se! A nebojte se!  V pátek na schůzce u pana premiéra udělám vše pro to, abyste se za jedním stolem se mnou cítili dobře a netrpěli.