Přelévání titulků: Pomoc pomalejším čtenářům, nebo problém?

Dříve titulky mizely rychleji, dnes „čekají“ na další a zůstávají déle viditelné. Pomáhá to pomalejším čtenářům, ale zároveň zakrývá důležité informace na obrazovce. Je to krok správným směrem, nebo spíš překážka?

Přelévání titulků jeden ve druhý je vhodné pouze u dramatické tvorby. Avšak tam, kde se objevují různé údaje (zpravodajství sport apod.) není vůbec vhodné a lepší je, když je mezi titulky časová mezera.

Dříve se titulky zobrazovaly s krátkou časovou mezerou. To dávalo divákovi šanci přečíst texty v obraze, než se objevil další titulek. Nyní se titulky přelévají bez pauzy – ten první zůstává na obrazovce, dokud ho nenahradí další, místo aby zmizel a umožnil přečtení překryté informace.

U dramatické tvorby je ono přelévání prima, protože žádné informační nápisy v dramatické tvorbě nenaskakují a je tedy více času na přečtení titulku.

Nejvíc mi to však vadilo při sledování zábavného pořadu „Zázraky přírody“, kdy titulek zakrýval možné odpovědi a místo aby zmizel, čekal na další titulek a zmizely ty odpovědi.

Výraz „popisné titulky“

to je také docela zmatečné. Je to nový výraz pro „skryté titulky“. Skryté to jsou proto, že se musí zapnout a nativně se nezobrazují (na rozdíl od pevně připnutých v obraze – nejčastěji překladové titulky). Popisné titulky jsou to proto, že popisují zvukovou složku pořadu. To také platí pouze pro dramatická díla, kdy je v titulku například (ZVONÍ TELEFON) – zvuky se popisují velkými písmeny a v závorce, přičemž pravidlo v technických a funkčních požadavcích je, že se popisují zvuky, které nějak posouvají děj a nejsou vidět.

I popisné titulky jsou skryté (musí se zapnout). Avšak při sledování sportu už nejsou popisné, dokonce jsou ony popisy (zvuků mimo závěr kamery) nežádoucí. Sport také nemá žádný děj, který by popis posouval. Popisné titulky se tedy pro sport a další vůbec nehodí. Ostatně posuďte sami:

Probíhá závod v biatlonu, okolo trati je pět tisíc fanoušků a dalších deset tisíc jich je na stadionu. Závodnice se sjedou na střelnici a když odjíždí první, je na ni záběr kamery a do toho titulek (VÝSTŘELY). Ano, není už záběr kamery na střelnici, kde střílí zbytek závodnic, takže to jsou zvuky „které není vidět“. Potom jede závodnice usilovně do kopce a zobrazí se titulek, který mimochodem zakryje její mezičas (POVZBUZOVÁNÍ DIVÁKŮ).

Titulkář/ka v domnění, že se popisují zvuky, zcela zapomene na slovo „děj“ a popisuje to, co je zcela zřejmé. Nebo se snad na střelnici neozývají vystřely a diváci mlčí?

Přelévání titulků a výraz „popisné titulky“ bych nechal pouze pro dramatická díla.

Doprovodný text následujícímu k videu:

Ve videu můžete vidět rozdíl mezi dřívějším zobrazováním titulků a současným přeléváním titulků. Dříve titulky mizely hned po své čitelné době, čímž umožnily divákům přečíst informace v obraze. Dnes titulky „čekají“ na další, zůstávají na obrazovce déle a často zakrývají důležité údaje – například jména nebo výsledky ve sportu.

Toto prodloužené zobrazování může pomoci pomalejším čtenářům, ale zároveň způsobuje problémy s přístupností informací na obrazovce. Ve videu uvidíte konkrétní situaci, kde přelévání titulků ovlivňuje divácký zážitek.

autor článku: Ladislav Kratochvíl (Kráťa),
ohluchlý ve věku 40 let.