Osamělost seniorů s postižením sluchu

Osamělosti seniorů s postižením sluchu, se často odehrává v rodinném kruhu. Paradoxně, právě zde, kde by měl být člověk obklopen porozuměním a láskou, se může cítit více izolovaný než senior v domově důchodců.

autor Bing AI / kochlear.cz

Komunikace, základ veškerých mezilidských vztahů, se pro osoby se sluchovým postižením stává náročnou výzvou. Zatímco zdraví jedinci ji berou jako samozřejmost, pro ně představuje překážku, která je postupně odloučí od okolního světa. Veškerá komunikace se totiž scvrkne na několik otázek typu: „Máš hlad?“, které se senior často naučí i odezírat, a chybí jim možnost spontánních rozhovorů, sdílení pocitů a myšlenek.

Za zdánlivou komunikací

Je smutné, že často stačí, když senior porozumí několika praktickým větám, a okolí má pocit, že jeho potřeba komunikace je uspokojena. Přitom touha po hlubším spojení, po sdílení radosti i starostí, je přirozená pro každého z nás. Když je tato potřeba ignorována, vede to k pocitu odmítnutí, osamělosti a dokonce i k depresím.

Neviditelná osamělost

Osamělost seniorů s postižením sluchu je často neviditelná. Vždyť jsou přece doma, obklopeni rodinou. Jenže skutečná osamělost není o fyzické přítomnosti druhých, ale o absenci smysluplné interakce. A právě tady selháváme nejčastěji. Zaměřujeme se na péči o fyzické potřeby, zapomínajíc přitom na ty duševní.

Jak překonat bariéry

Abychom mohli skutečně pomoci seniorům s postižením sluchu, musíme změnit svůj přístup. Musíme být trpěliví, otevření a ochotni hledat nové způsoby komunikace. Psané zprávy, gesta, obrázky – to vše může být most k porozumění. Důležité je také aktivně poslouchat, i když je to zpočátku náročné. Na komunikaci v písemné podobě je vhodná aplikace eScribeDroid od sociální firmy Transkript, která obsahuje strojové rozpoznání řeči a její převod do písemné podoby. Někdo říká překladač, ale ten slouží k překladu z jazyka do jazyka, a zároveň i přepis živým přepisovatelem, když je potřeba něco důležitého sdělit s přesným doslovným přepisem – např. sdělení lékaře. Není třeba psát, stačí diktovat. Zároveň jde text velmi pohodlně zvětšit roztažením, což je důležité proto, že si senior/ka nemusí brát brýle a také přečte sdělení třeba na dva metry.
Druhá aplikace se jmenuje „Okamžitý přepis“ a je od Google. To je ale pouze strojové rozpoznání a nabízí čtyři velikosti písma. Obě aplikace mají něco do sebe a jsou zdarma.

Zachovat identitu

Když se komunikace scvrkne na minimum, senioři mohou mít pocit ztráty své identity. Přestávají být vnímáni jako plnohodnotní členové rodiny, ale spíše jako osoby závislé na péči. To je nesmírně bolestivé a může vést k vážným psychickým problémům.

Jak zapojit seniora s postižením sluchu do společnosti

• Nainstalujte si některou z aplikací (třeba Okamžitý přepis – je bez registrace) do svého zařízení. Zvětšete písmo, aby senior přečetl text bez brýlí na takovou vzdálenost, že se mu nemusí zařízení předávat, a pokud mu něco chcete, můžete si to i předem nadiktovat. Také můžete používat starší vyřazený tablet (nebo bobil) a mít jej všichni pouze na komunikaci se seniorem.
• Vyhněte se sdělení holou větou
• Zapojte seniora s postižením sluchu do konverzace. Například tak, že se ho nezeptáte tak, aby pouze kývl hlavou „ano“ nebo „ne“, ale aby odpověděl. Například místo: „Máš hlad?“ se zeptejte: „Budeš obědvat teď s námi, nebo až později?“ Nechte si vyprávět nějakou rodinnou historku, i když jste ji slyšeli už desetkrát. Toto je dobré obzvláště při návštěvách a jiných sešlostech (oslavy), kdy se sejde větší část rodiny, než obvykle. Všichni si povídají (mají si co říci – neviděli se třeba půl roku), něčemu se smějí a hluchota je jako páté kolo u vozu.

Doma to máme už dlouho tak, že máme na stole tablet (asi tak v roce 2019 nahradil blok a tužku), na kterém se dobře čte, a pokud mi někdo chce něco říct, spustí aplikaci a diktuje. Rovněž mají mí rodinní příslušníci a někteří mí známí aplikaci ve svém mobilu a nečekají, až vytáhnu své zařízení, když mi chtějí něco sdělit.

———————————————
Autor článku: Ladislav Kratochvíl
zcela ohluchlý ve svých 40 letech, v roce 2003