Nevím, co říkáte, protože neslyším

Pokud někdo řekne: „Nerozumím, co říkáte,“ v prostředí, kde není hluk, často takové sdělení vyvolá u druhé strany dojem, že ten „někdo“ je nechápavý a nerozumí obsahu slov. Že nerozumí samotná slova jej mnohdy ani nenapadne.

Když někdo „jen“ neslyší, není to na něm vidět. Nemá hole, vozík, bílou hůl, či jiné „poznávací znamení“ a při setkání se s osobou, která jej nezná, nemusí ona osoba vůbec tušit, že neslyší. Obzvláště v situacích, kdy osoba s postižením sluchu (dále jen SP) odezře několik úvodních slov/vět rozhovoru. Když SP po třetí větě řekne: „Já Vám nerozumím,“ (a do té doby rozuměl/a), v podstatě sám/a vytváří dojem, že je nechápavý/nechápavá. Modelový (a vymyšlený) příklad z úřadu, kde SP osobu neznají:

SP: „Dobrý den.“
úřednice: „Dobrý den, co potřebujete?“
SP: „Dočetl jsem se na internetu, že končí platnost mého občanského průkazu a potřebuji nový.“
Úřednice: „Přineste dvě fotografie a do týdne Vám bude nový průkaz vyhotoven.“
SP: „Jaký formát ty fotografie musí mít?“
úřednice: „Standardní rozměr průkazkové fotografie, v barvě. Ne lesklé, ale matové.“

SP osoba do této chvíle vše odezřela, ale už ne „lesklé, ne matové“, takže řekne: „Já Vám nerozumím, protože neslyším.“ Úřednice (docela logicky) zvýší hlas a opakuje poslední větu. Mluvení „víc nahlas“ je na odezírání mnohem těžší (zpravidla až nemožné), takže SP neodezře už vůbec nic a opakuje, že nerozumí a že neslyší.

Úřednice (ještě víc nahlas): „Standardní rozměr průkazkové fotografie, v barvě. Ne lesklé, ale matové.“
SP: „Já Vám nerozumím.“

Úřednice si musí myslet, že ten člověk je nějaký slabomyslný, když neví, co jsou to matné a lesklé. SP osoba samozřejmě ví, co jsou matné a lesklé, jen neodezřela ta slova.
Mnohem lepší tedy je, když SP místo slova „nerozumím“ řekne „nevím“, s udáním důvodu a případnou prosbou o napsání.

Úřednice: „Přineste dvě fotografie a do týdne Vám bude nový průkaz vyhotoven.“
SP: „Jaký formát ty fotografie musí mít?“
úřednice: „Standardní rozměr průkazkové fotografie, v barvě. Ne lesklé, ale matové.“
SP: „Já nevím, co říkáte, protože nic neslyším. Zkraje jsem to sice odezřel, ale teď už ne. Můžete mi to prosím napsat?“

A ještě lepší je, „hlásit neslyšení“ hned zkraje a „neodezřít ani „dobrý den“

SP: „Dobrý den, nic neslyším, nebudu vědět, co říkáte, můžete mi prosím psát?“

Na všechna následující sdělení úřednice, pak krčit rameny, kroutit hlavou a vyndat papír a tužku (i když se lecos odezře).

To už je ale jakési navádění a můj osvědčený způsob. Osvědčený proto, jelikož se mi za 20 let neslyšení stalo snad jen 5x, že mi bylo na úřadu psaní odepřeno. Jednou například proto, že úřednice byly neznalé problematiky, a když jsem řekl, že neslyším, komunikuji česky a potřebuji sdělení v písemné formě, byly však přesvědčeny, že bych češtině a psanému textu stejně nerozuměl (jak je často někde uváděno) a sháněli mi tlumočníka do znakového jazyka, kterému bych nerozuměl já. U lékaře a podobně se mi to nestalo nikdy. Nejlepší je, zeptat se, v jakém jazyce má komunikace probíhat. Avšak pokud SP normálně a plynule mluví česky (pouze neslyší), nebude najednou komunikovat v jiném jazyce.

--osvětová vsuvka--
Znakový jazyk je zcela samostatný jazyk, s vlastními pravidly a gramatikou. Český znakový jazyk je češtině podobný, jako třeba čínština a je mateřským jazykem zhruba dvou procentům lidí s postižením sluchu. Ostatních 98 % komunikuje česky.
viz článek Počet lidí s postižením sluchu v České republice
--/konec osvětové vsuvky--

V dnešní době se však již nemusí psát, ale stačí diktovat. Na komunikaci v písemné podobě je vhodná aplikace eScribeDroid od sociální firmy Transkript, která obsahuje strojové rozpoznání řeči a její převod do písemné podoby (někdo říká překladač, ale překladač slouží k překladu z jazyka do jazyka), a zároveň i přepis živým přepisovatelem, když je potřeba něco důležitého sdělit s přesným doslovným přepisem – např. sdělení lékaře. Zároveň jde text velmi pohodlně zvětšit roztažením, což je důležité proto, že si SP nemusí brát brýle ani číst sdělení zblízka.

Druhá aplikace se jmenuje „Okamžitý přepis“ a je od Google. To je ale pouze strojové rozpoznání a nabízí čtyři velikosti písma. Obě aplikace mají něco do sebe a jsou zdarma.

Myšlenka tohoto článku je však hlavně ta, že když někdo někomu řekne „nerozumím“, nemusí to být kvůli tomu, že je nechápavý. V hlučném prostředí (diskotéka a pod.) je to dokonce i docela přirozené a normální, kdežto tam, kde je slyšet dobře to opravdu vyvolá dojem nechápavosti. Možná by nebylo špatné, se v tomto případě (rozhovor s neznámou osobou, která zkraje rozumí) zeptat, proč druhá strana nerozumí. Nemusí jít pouze o SP, ale třeba i o cizince, jenž nemá dostatečnou slovní zásobu a nezná slovo „matové“.

———————————————
Autor článku: Ladislav Kratochvíl
zcela ohluchlý ve svých 40 letech, v roce 2003,
bezbariérové titulky,
autor a provozovatel webu, zabývajícího se postižením sluchu kochlear.cz.
zakladatel a moderátor facebookové skupiny Skryté titulky – (televize, videa, DVD)
redaktor portálu Helpnet (monitoring médií),
a nadšený uživatel strojového rozpoznání mluvy
(přednášky „Už vím co říkáte, i když vás neslyším“).
———————————————