Moderní technologie kompenzují smyslová postižení v kinech

Návštěva kina, byla ještě nedávno pro osoby s postižením zraku a sluchu úplná sci-fi. Avšak už se blýská na lepší časy.

25. srpna 2017 proběhla v kině Světozor tisková konference "Kina pro každého" (http://www.kinoprokazdeho.cz) s představením možností digitálních filmů a předvedením technologií na audiopopis pro osoby s postižením zraku a titulkování osobám s postižením sluchu. A protože operátor a přepisovatel z Centra zprostředkování simultánního přepisu (http://www.czsp.cun.cz/) Tomáš Portych zajistil na tuto akci simultánní přepis. Vzal to totiž sám, když nemohl sehnat přepisovatele - požadavek byl 2 dny před akcí, místo 3 týdny. Mohl jsem se tedy konference zúčastnit také. Navíc s přepisem od mistra klávesnice (Tomáš se na nedávném mistrovství světa v editaci textu umístil na 6. místě).

Digitální film má několik stop. Na jedné z nich běží onen audiopopis, který běžní návštěvníci neslyší, protože je slyšet pouze ve sluchátkách. Na další stopě zase běží titulky. Ty se nezobrazují na plátně, ale pouze ve speciálním boxu, který je připevněn na sedadle na "ohebné tyčce" a je tak plně nastavitelná jeho poloha, nebo ve speciálních brýlích.

Protože jsem v roce 2003 zcela přišel o sluch, nebyl jsem v kině na českém filmu už 17 let. České filmy totiž nebývají opatřeny titulky. Na zahraničním jsem nebyl asi 10 let. Zahraniční filmy sice titulky mívají, ale jsou to pouze překladové titulky, které nejsou určeny ke sledování bez zvuku. To je stejný problém, jako jsem popsal v článku Stáhni si film a k němu titulky.

Na zahraniční jsem šel až v roce 2013 na perfektně otitulkovaný (se specifiky pro sledování bez zvuku) film "Smích racků" v rámci festivalu Severského filmového klubu.

Lačně jsem tedy na konferenci vyzkoušel obě technologie sledování filmů s titulky. Byla nám totiž převedena i ukázka filmu Jana Svěráka "Po strništi bos".

Box

Ačkoli je poloha boxu plně nastavitelná, že je box v jednom zorném poli s plátnem, přeci jen, se buď čte, nebo sleduje obraz. Nedokážu totiž zaostřit jedno oko na čtení titulků 30 cm ode mě a druhé na plátno vzdálené 10 metrů. Musím tedy buď číst, nebo sledovat obraz a dost mi toho z obojího uteče.

A neumím si ani představit, jak si čte titulky v boxu někdo, kdo potřebuje brýle na čtení i na dálku a nemá jedny s bifokálními skly.

Člověk sice nemá nic na hlavě a má úplnou volnost, nicméně tento způsob čtení titulků mi přijde, jako "slepé rameno". Docela by mě zajímalo, co měl ze sledování celého filmu ten, kdo toto vymyslel. Jistě si to totiž hodinu a půl sám vyzkoušel na filmu puštěném bez zvuku. Tuším, že v zahraničí to už i zkoušeli a právě ti, kteří nevidí, jako když jim bylo 30 a méně let, to zavrhovali to také.

Brýle

Ty mě zaujaly hned po nasazení. Měl jsem všechno v jednom zorném poli a nemusel koukat sem-tam. Navíc jsem si mohl malým pohnutím hlavy umístit titulky, kam jsem potřeboval, čehož jsem využíval a dával si je na tmavá místa v obraze, aby byly kontrastní. Jen škoda, že v nich nešlo zvětšit písmo, což by pro mě bylo pohodlnější na čtení. Čtení titulků by totiž mělo být co nejvíce snadné, aby se divák nemusel soustředit na čtení a mohl se co nejvíce soustředit na obraz a obsah dialogů. To je podle mě smysl filmu. Soustředěně si můžeme přečíst knihu a obraz si u ní dělat vlastní.  V žertu často říkám: „Abych nemusel, když se mě někdo zeptá, jestli jsem viděl určitý film, odpovědět, že sem ho ani moc neviděl, ale přečetl jsem si ho.“

A ještě postřeh k titulkování jako takovému

Titulky byly jednobarevné. V boxu bílé, v brýlích světle zelené. Myslím si, že by byly lepší žluté, nebo přímo i čtyřbarevné, aby se rozlišily postavy a nemuselo se "hádat", kdo mluví. To jsou ale mé preference, ohluchlého zcela ve 40 letech. Znám několik lidí s postižením sluchu, kteří upřednostňují titulky jednobarevné. Jsou to zejména ti, kteří zbytky sluchu/sluchadlem/kochleárním implantátem, rozeznají změnu hlasu, či dokonce to, kdo mluví (i když neví, co říká).

Je skvělé, že moderní technologie konečně umožňují sledování filmu v kině osobám se smyslovým postižením a už se těším na dobu, kdy budou hologramové brýle, které se jen přepnou do módu "titulky".

Díky Kino pro každého, za vaši činnost a snahu, zpřístupnit nám dosud "zapovězené". Před třemi lety jsem viděl video na ty brýle od Sony (https://youtu.be/XT1fpd-vpgY) a říkal si, že u nás nic takového dlouho nebude a vida, už se to k nám dostává.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Autor: Ladislav Kratochvíl

Kráťa ohluchl ve svých 40 letech v roce 2003. Kromě psaní se věnuje vlastnímu webu (www.kochlear.cz), počítačovému poradenství a problematice ztráty sluchu ve středním věku a později. Zabývá se nejen touto tematikou a souvisejícími přednáškami, ale také možnostmi přepisu mluveného slova do textu v reálném čase.
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*