Dva roky slyším s implantátem, díky pane inženýre!

Jsem prakticky hluchá od narození. Nosila jsem krabičková sluchadla. Stálo veliké úsilí naučit mě mluvit. Celý život jsem byla závislá na odezírání. Nyní s kochleárním implantátem slyším i pípnutí karty na platebním terminálu.

Denně se raduji ze svého slyšení. Ještě mi nezevšednělo. Denně kvituji, že jsem slyšela za zády auto nebo kolo. Denně mě vítá mňoukání koček. Slyším kroky po schodech, slyším manželův holicí strojek, slyším čištění zubů mých dětí, slyším krájení zeleniny, slyším cinkání klíčů kolegů na chodbě. Podobné zvuky jsem nikdy v životě neslyšela. Jsem šťastná, že vnímám chvění strun houslí, dokáži rozlišit jednotlivé tóny klavíru. Vážnou hudbu jsem vždycky ráda poslouchala, ale nyní mi přináší nesmírné potěšení. Novinkou je, že si ráda poslechnu i populární písničky, protože jsem začala rozumět slovům písniček.

Mám štěstí, že pracuji ve speciálním školství, každý týden jsem chodila na sluchovou rehabilitaci ke zkušené logopedce, která dokázala specifikovat, kde se mi nedaří, protože ještě nemám sluchovou zkušenost a kde by možná pomohlo nové nastavení. Spolupracovala jsem s panem inženýrem, první měsíce se slyšení postupně vylepšovalo, ale pak vývoj začal stagnovat. Intuitivně jsem si říkala, že mé sluchové centrum v mozku je nesrovnatelně méně vyvinuté než u dospělých nedoslýchavých, kterým se zhoršil sluch nebo u dospělých ohluchlých. Obrátila jsem se o pomoc na Mrázovku, kde mě znají od mala a hlavně tam mají zkušenosti s nastavováním implantátů u malých miminek. První návštěva na Mrázovce přinesla především radost, že se mi do slyšení vrátily srozumitelné a známé zvuky. Od té doby, co mě začal nastavovat pan inženýr na Mrázovce, se mé slyšení začalo rychle zlepšovat. Konečně jsem měla pocit, že jsem ve správných rukách. Ve spolupráci s mojí logopedkou jsme zjistily, že bezpečně nerozlišuji jednotlivé samohlásky „aeiou“, nemám zkrátka tak šikovné sluchové centrum v mozku.  Proto mi pan inženýr nastavil zcela nové kmitočtové rozložení na elektrodách a vysvětloval mi, že změny jsou tak veliké, že vyžadují delší sluchovou adaptaci. Skutečně, zdálo se mi asi měsíc, že mám hluboký, chraplavý hlas. Potíže nebyly praktického rázu, ale čistě psychické. Běžné zvuky a hlasy ostatních lidí zněly podobně jako předtím. Ve třídách jsem slyšela dýchání žáků, skřípání jejich propisek na papíře. Hlava si pomalu zvykla, řeč druhých byla jasnější a zřetelnější.  Začala jsem pravidelně trénovat poslech audio knih, kdy vlastně slyšená slova musím stále kontrolovat v textu. Získala jsem možnost, jak pravidelně a účinně procvičovat vlastní rozumění řeči. Postupně jsme tak ve spolupráci s paní logopedkou a panem inženýrem „přidali“ do mého slyšení i bezpečné rozlišení jednotlivých hlásek.

Nastavování procesorů je velmi důležité. Uvědomuji si, že nastavování procesorů není mechanická práce, která spočívá v nastavení tichých a komfortních prahů. Je to především o vyladění samotného zpracování zvuků. Uvědomuji si, kolik jednotlivých faktorů je spolu provázaných a jak jedna změna nebo nevhodné nastavení jediného faktoru dokáže rozhodit celý poslech. Nerozumím řeči, protože jsem jako prakticky hluchá nikdy v životě řeči nerozuměla, přesto vnímám i drobné změny jediného faktoru z mnoha dalších. Proto si tolik uvědomuji, jak moc důležité nastavování je. Obdivuji, jak musí inženýři vyjít z malého množství objektivních informací a velkého množství subjektivních dojmů a z toho doslova vykouzlit příjemné a funkční nastavení.

Pracuji ve škole se sluchově postiženými dětmi, máme děti se sluchadly i děti implantované. Občas jsou děti nervózní z hluku, když jsou podrážděné. Občas jim vadí pískání v tělocvičně. Někdy se stane, že drobný šum, který nedoslýchavé děti nebo dospělí učitelé nevnímají, ale děti s implantátem tento šum velmi ruší. Pubertální slečny mívají přecitlivělé vnímání. Vystresovaní maturanti mohou náhle hůře rozumět u maturitní zkoušky. Někdy se může slyšení „pokazit“. V tom případě pomůže především nové nastavení procesoru. Stále si uvědomuji, jak je velmi důležitá důvěra a spolupráce mezi rodiči dětí, logopedkami a inženýry, kteří společně hledají optimální nastavení pro dítě. Nyní máme u nás různé značky implantátů a všechny jsou skvělé. Jenže, hlavní přínos implantátů bude vždycky hlavně v jejich nastavení.

Denně v duchu děkuji svému panu inženýrovi za to, jak mě „dobře nastavil“. Cítím se nyní ve světě mnohem bezpečněji.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Ivana Zoulíková
Jsem prakticky hluchá od narození. Nosila jsem krabičková sluchadla. Stálo veliké úsilí naučit mě mluvit. Celý život se pohybuji ve slyšící společnosti. Celý život jsem byla závislá na odezírání. Nikdy jsem netelefonovala. Pracovala jsem ve výzkumu. Nyní učím na Gymnáziu pro sluchově postižené v Praze. Rozhodla jsem se v 47 letech pro kochleární implantát. Mám jej už dva roky a stále se nadšeně se seznamuji s bohatým světem zvuků, který se přede mnou otevírá.
Autorka píše i na http://kochlearni-implantat.pise.cz/ivana-zoulikova/-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*